Naposledy jsem psal o tom, že Němce zřejmě mrzí, že nemají velkou krizi, tak zvyšují výdaje na důchody – a ani ne za 2 měsíce pro změnu zavádějí další „sociální výdobytek“ - minimální mzdu.
Tady bude asi třeba malé vysvětlení pro čtenáře nehoněné v politické ekonomii. Minimální mzda (dále jen m.m.) je opatření, které se tváří jako zvyšování mezd – jako takové je socialistickými politiky a odboráři prodáváno voličům. Ve skutečnosti jde ovšem o zákaz pracovat za méně než je stanovená m.m. Což znamená, že ti, kteří mají dnes v Německu méně než € 8,5, v přepočtu tedy cca 233 Kč na hodinu se přestanou vyplácet. Někteří z nich skutečně dostanou přidáno a místo jim zůstane za m.m., ovšem většina míst nejspíš zanikne, bude nahrazena technikou, přesunuta do zahraničí apod. A zvláště málo kvalifikovaní nezaměstnaní či na trh práce nově příchozí budou mít shánění práce o hodně stíženo. Sečteno a podtrženo vzroste nezaměstnanost a přibudou zejména lidé dlouhodobě nezaměstnaní a nezaměstnatelní, ale politici se budou tvářit jak pomohli chudým.
Je vidět, že je naprosto naivní se domnívat, že Německo zůstane majákem ekonomického rozumu a stability navždy – ono ani toho rozumu zase nebylo tolik – spíš ti ostatní socialisticky blbli mnohem více, nicméně Němci chtějí zjevně předvést, že umějí blbnout taky – jako by tomu bylo tak dávno – cca 70 let, co se se svým vlastním socializmem tak vyznamenali.
Dnešní německé blbnutí navíc přichází v době, kdy se množí varovné známky ukazující, že soudobá německá stabilita nemusí mít dlouhého trvání tak jako tak. Rapidní nárůst cen nemovitostí a nájmů v Německu naprosto neodpovídající výkonu německé ekonomiky (do Německa se zřejmě jednak stěhují lidé ze „zotavujících se ekonomik Jihu“ a navíc spousty investorů nevědí kam při úrokových sazbách zařízených ECB uložit v Evropě peníze) byl asi první jasným symptomem, že věci se vyvíjejí jinak než čekají optimisti – a snaha vlády SRN to řešit regulací nájmů dalším symptomem, že soudobé evropské vlády s tím nic rozumného nenadělají.
Po kratším období, kdy se objevovaly optimističtější čísla ve vývoji HDP některých evropských států, návratu Řecka a Portugalska na finanční trhy (způsobené ovšem asi hlavně fígly ECB, které tamní krize spíš odsunují a přelívají do jiných zemí) se v současné době již objevují některé horší výsledky zejména ve Francii, ale i Německu a nepříliš povzbudivé signály přicházejí i ze zámoří. A právě v této době začínají Němci socialisticky blbnout na kvadrát jako by je úloha ekonomického lídra (či ekonomického Führera?) znervózňovala a chtěli se jí zbavit. No vzhledem k naší ekonomické závislosti na Německu je to možná ještě větší průšvih než to rozhazování, do kterého se pouští současná česká vláda.
Snad jen malinko mě utěšuje, že i německá vláda je zřejmě součástí Božích soudů nad Evropou, kterými se Bůh snaží přimět svůj někdejší lid k návratu. Evropané pyšní na svůj rozum prostě nahradili Boha skutečného bohy mamonu, socializmu, environmentalizmu, multikulturalizmu a tohle jsou konce. Ďáblovi – skutečnému bohovi těchto náboženství nejspíš stačí jen sem tam něco pošeptat nějakému politikovi – samozřejmě tak, aby si dotyčný myslel, že je to jeho vlastní skvělý nápad, jak něco opět vylepšit – to ten zlý umí dobře, a pak se už jenom směje – tedy Ďábel, pro nás to tak legrační nebude.
