Do Evropy se valí davy muslimů, čím dál častěji to někde udělá bum a většina evropských politiků reaguje jak malé bezradné děti. Vliv islámu na naše životy stoupá.
Severní Afrika a Blízký Východ byly kdysi křesťanskými a nejvyspělejšími oblastmi světa. Než je dobyl islám. Myslím, že nejen dnes, ale již hezkých pár staletí by tam největší světovou knihovnu, jaká stávala v Alexandrii, další významná intelektuální centra (Antiochie, Hippo …), na svou dobu značně vyspělé hospodářství apod. nikdo nehledal. Potom byla asi dlouho dobu křesťanskou a vyspělou oblastí Anatólie a jižní Balkán. Než je dobyl islám. No a dnes je stále ještě vysoce vyspělou oblastí Evropa. Než ji …
Co se proti tomu dá dělat? Už nějakou dobu sleduji naše „protiislámské bojovníky“ a zas tak moc bych si od nich nesliboval. Ne pro jejich „islamofobii“ natož „xenofobii“ (toto je už úplný nesmysl, protože xenofobie = strach z neznámého a z islámu začnou mít lidé obvykle strach po té, co se o něm něco dozvědí z jiných než multikulturně prolhaných zdrojů, ono si stačí přečíst Korán a životopis Mohameda, jak jsem učinil já). Problém vidím někde jinde. Pana Konvičky se nedávno ptali, jakou že ideologii či co staví proti islámu? On na to odvětil (cca): „Žádnou ideologii. Prostě takovou tu obyčejnou českou pohodu.“ Zní to hezky. Jenže uvažujte: Kolik lidí bude asi tak ochotno riskovat život - ale třeba i zaměstnání či prostě „takovou obyčejnou pohodu“ – za „takovou tu pohodu“? Protože, jak asi tušíte, protistrana má bojovníků ochotných obětovat život za falešného boha Alláha dostatek. Čímž chci říci, že odhodlání většiny těchto antiislamistů může vyprchat dříve než začne být stavění se proti islámu skutečně nebezpečné. Což může začít co nevidět.
Je zde samozřejmě jistá naděje pro Evropu – to, že se k Ježíši Kristu obrátí takový počet migrantů, že výsledkem bude nikoliv islamizace, nýbrž rechristianizace kontinentu. Z různých zpráv vyplývá (žel ne zrovna v mainstreamovém tisku, ten to ignoruje), že těch muslimů (možná z větší části formálních), kteří se buď hned nebo krátce po příchodu do Evropy obracejí k Ježíši, není až tak málo. Díky Bohu za ty zachráněné duše, nicméně zatím jich rozhodně není většina, ostatní muslimové by je nejraději zlikvidovali (velí jim to právo šaría) a ochotou a schopností úřadů dnešní pohanské Evropy je ochránit si nejsem tak úplně jist. Jinak řečeno, islamizace Evropy hrozit nepřestává.
Nabídnu nicméně jiný pohled: Co třeba tváří v tvář hrozící katastrofě začít myslet na svou duši? Jsou to ostatně lidské duše, které žijí věčně, zatímco státy, národy i celé civilizace přicházejí a odcházejí. Tedy i tvoje duše, milý čtenáři, zde bude ještě miliardy let po té, co na jakousi EU, která snad, možná kdysi existovala na malém výběžku eurasijského kontinentu, budou vzpomínat jen jakési legendy. A je na tobě, kde tvoje duše bude žít. Takže co takhle začít hledat Boha a činit pokání?
Dá se předpokládám, že proti pobytu v pekle bude i pobyt v islamizující se Evropě procházka růžovým sadem. Navíc to bude trvat o dost déle, tedy konkrétně navždy. Doporučuji tuto otázku důkladně zvážit dokud tvůj čas milosti trvá, dříve než bude pozdě, tedy dokud jsi ještě na této zemi, což je stav, který se může kdykoliv změnit.
Třeba již zítra ráno, třeba v metru. Anebo na letišti. Anebo na koncertě. Anebo na fotbale. Anebo v nějaké redakci. Anebo… Apropo, napadá tě vůbec, milý čtenáři, nějaké místo v současné Evropě, kde něco nemůže náhle udělat bum?
A pak už budou jen dvě možnosti – buď jsi se skutečným Bohem, nikoliv démonem Alláhem, žil již zde na zemi a budeš s ním žít dál anebo ne - jedna nebo nula. Nic mezi tím. Chceš to riskovat?
