Řeč nebude o bídě materiální, ale vztahové. A o multikulti nikoliv jako poruchy rozumu, nýbrž důsledku nemoci srdce.
Z hlediska materiální úrovně patří i chudší Evropané stále mezi nejbohatší lidi planety. Žijeme navíc v eurosocializmu, ve kterém hlady netrpí ani lidé celoživotně se práce štítící (otázka, zda je to tak správně, je mimo zaměření tohoto článku). Obytné místnosti celoročně vytápěné na pokojovou teplotu, tekoucí i teplou vodu, možnost denně konzumovat maso atd. – to před 200 lety neměli ani příslušníci nižší šlechty. A dodnes to nemá většina lidí obývajících tuto planetu.
A přesto je většina Evropanů v něčem strašně chudá. O hrozně moc chudší než před 200 lety, o hodně než před 100 lety, o něco než před 50 lety, ale zase bohatší než bude za deset let – tedy nezmění-li se dosavadní trendy (a za 50 let těžko říci, protože tak dlouho nemůže při nezměněném trendu Evropa tak jak ji známe přežít).
Řeč je o vztazích mezi lidmi. Historicky poměrně nedávno žila většina lidí v široce strukturovaných lidských „sítích“ sestávajících se nejen z předků a potomků, ale i bratranců, sestřenic, strýců, tet apod. jakož i církevních a místních společenství. Místní společenství se rozpadala jak se lidé stěhovali a navíc vzrůstala možnost neosobního sdílení kde čeho skrze tisk, rozhlas, televizi apod., církevní společenství přestávala fungovat jak lidé ve své pýše odvrhli skutečný vztah k Bohu (pouhý filozofický názor, zda Bůh existuje je v tomto celkem irelevantní), tet, strýců, bratranců i sourozenců ubývá jak stoupá lenost lidí mít více dětí.
Posléze se začala hroutit i elementární rodina. Počty rozvodů, narůstající od první republiky, ohlašují klesající schopnost čím dál tím větší části populace žít v trvalém vztahu. A tak přibývalo dětí, které normální soužití mámy s tátou nikdy neviděli, možná si od dětství marně kladou otázku: „Co jsem jen měl udělat, aby mě táta (někdy i máma) neopustil(a)? Možná kdybych se víc snažil, kdybych byl hodnější, tak by u mámy zůstal.“ (Tohle si nevymýšlím, to jsem od jednoho, dnes již dospělého, člověka z rozvedené rodiny skutečně slyšel, že s touto otázkou vyrůstal a asi v tom nebude výjimečný).
Dále „modernizace“ pokračuje narůstajícím počtem „volných“ – tj. kdykoliv okamžitě zrušitelných - „vztahů“ a navíc i těch, kteří natolik anticipují svoji neschopnost vytvářet kvalitní dlouhobé vztahy, že se o žádný vztah nepokoušejí, ani když mají děti (Tedy pokud nejsme ochotni za vztah pokládat to, že se občas s někým vyspí). Důsledkem je, že v Evropě žije sice na nepříliš velké rozloze několik set miliónů lidí, a přece je čím dál tím více z nich úplně samo. Mohou to být i lidé, mající ohromná konta, nádherné vily a nablýskaná auta, a přitom nikoho, kdo by o ně měl jakýkoliv zájem, za který si nechce nechat zaplatit. Zářivý povrch může klamat.
Silné řeči o modernosti, nezávislosti, alternativních formách rodiny apod. možná oklamou rozum, avšak nikoli srdce. A milióny osamělých evropských srdcí hledají, čeho by se chytily a na čem by ulpěly. Něco z toho může jistě „vyřešit“ i alkohol, nikotin či drogy, jejichž konzumace přes všechny informace o jejich škodlivosti neustále utěšeně narůstá, protože dokážou trýznivé pocity na čas otupit, nicméně toto není předmětem tohoto článku.
Teď trochu odbočím. Za velké krize 30.let psal například Fučík a jiní levicoví blouznivci o zemi, kde dělník nemá hlad. Mysleli tím SSSR, kde právě tehdy umíraly v důsledku Stalinem vyvolaného hladomoru hladem milióny lidí. Nad tímto se můžeme smát, kroutit hlavou, jak byli tehdy hloupí. Jenže já si nemyslím, že se Fučík a další levicoví intelektuálové vyznačovali nízkou inteligencí či nevzdělaností. Oni byli pouze zoufalí z aktuální situace a tak si vysnili místo, kde je to mnohem lepší. Místo, o kterém bylo známo, že je to tam o hodně jiné, ale které zároveň málokdo znal doopravdy, a tak si o něm mohli vysnít v podstatě cokoliv.
Také mě napadají slova jedné písně od Kubišové: Kdy žízeň má, ten pije z louží a kdo má hlad, i kůru jí.
Tady bych viděl pozadí neomarxistického snění – lidé, neschopní kvalitních vztahů se svými nejbližšími, neřku-li se sousedy či nějakým širším společenstvím sobě podobných, sní o lásce k nějakým jiným, odlišným, o kterých obvykle nemají moc relevantních informací. A kdyby je snad přece jen měli, všechny negativní stejné odfiltrují jako xenofobní, netolerantní, rasistické, středověké, homofobní... Ve skutečnosti jde o informace, které ruší jejich sny.
Tím se vysvětluje to, co vypadá jako naprosté nelogičnosti. Třeba proč neomarxisti podporují feministky a homosexuály na straně jedné, a muslimy na straně druhé, přestože muslimové obě prvně uvedené skupiny nenávidí a kde mohou, i popravují.
Anebo proč přes 3000 vědců podepsalo petici, ve které se zhruba říká, že Evropa by měla přijmout všechny potřebné ze světa, ač z hlediska dnešní evropské životní úrovně je na světě těch potřebných několik miliard a o všechny se Evropa postarat nemůže, ke kterémuž závěru lze dojít i úvahou podstatně jednodušší a s nižší úrovní znalostí, než jaké by jeden předpokládal u vědců.
Taky mám jednu špatnou zprávu pro všechny vášnivé antimultikulturní blogery a diskutéry: Vaše sebechytřejší argumenty nebudou na pravé multikulty fungovat, protože sebelogičtější argument neléčí nemocné srdce. (A pro jistotu dodám, že na nepravé multikulty z rozličných neziskovek, začleňovek, nevláďovek apod. také ne, protože těm byste zase musely stopnout ten „nezisk“, co za to berou, nicméně o nich tento článek není.)
Tady bych se obrátil na skutečné křesťany (mám teď na mysli jen skutečné křesťany s osobním vztahem k Bohu, kteří berou vážně Boží slovo, což je s multikulti neslučitelné, takže liberální eurokřesťané typu Halík, Paroubek či Nečas se nepočítají). Často se mluví o pomoci bližním v nouzi. Přitom jak již jsem psal, materiální bídy okolo nás mnoho není, konkurovat sociálnímu systému, založenému na státním násilí, mohou malé církve dost těžko. (Jestli tedy znáte nějakou velkou a duchovně skutečně živou církev u nás, tím lépe, ale pochybuji o tom). Naopak lze nabídnout pomoc Toho, kdo již na úsvitu věků viděl, že „Není dobré, aby člověk byl sám…“ (Bible, Genesis, 2,18), a který jediný může pomoci tuto bídu doopravdy překlenout. Tím spíše, že On miluje všechny svoje děti a rozhodně ho netěší jejich bezútěšné bloudění. Natož připravování půdy pro ovládnutí Evropy zlým duchem Alláhem.
„Zbraně našeho boje nejsou tělesné, ale od Boha mají sílu k boření hradeb. Jimi boříme výmysly i každou nadutost…“ (2.Korintským 10:4-5)
