Pražany v metru "zalila" hudba

"Ježíšmarjá, co to zase je za šumaře? A jak to, že tu hrajou, když je to na Václaváku zakázaný?" Statný pětašedesátník se rozčiluje v podchodu uprostřed Václavského náměstí, když slyší říznou muziku, která proniká málem až do morku kostí.

Zní to tak trochu jako klasická dechovka, ale žádný Vejvoda nebo Vacek. Mně se ta melodie zdá maličko povědomá, ale zařadit ji neumím.

Ve snaze sehnat jistý časopis, navštívím obě místní trafiky, pak si ještě dám "kafe tu gou" a náhle mě něco osvítí – snad ne duch svatý: To nejsou žádní šumaři ani cikánská kapela, to jsou filmové melodie, jimiž nám hned po ránu chce dopravní podnik – s požehnáním pana primátora – zpříjemnit putování po centru Prahy. No zpříjemnit - jak komu.

Myslím, že se shodnu nejen s příslušníky generace onoho pána, když řeknu, že hluku máme v centru Prahy dost. A takováto hudba, znějící z amplionů nepřetržitě celý den, není ničím jiným než hlukem. Možná jednu skladbu lze vyslechnout, ale proč? Příliš mi to připomíná Matějskou pouť, kde kdysi zněla hudba různých žánrů také nepřetržitě, společně s klasickým voláním "Pojďte páni na ty kačeři!"

"První dny jsem si říkala, že si snad zvyknu. Ale nezvykla. Teď už nosím špunty v uších, ale zase skoro neslyším lidi říkat, co chtějí," stěžuje si prodavačka v jednom z obchůdků přimknutých ke stěně podchodu. Jméno se bojí říci ze strachu, aby nepřišla o chleba.

Proč se pan primátor – prý to byl přímo jeho nápad – nezeptal dříve Pražanů a zejména pak těch, kteří tráví v podchodu půlku dne, zda chtějí mít z centra města kolotočárnu, nebo ne. Něco jiného jsou třeba vánoční koledy zpívané dětským sborem například v sobotu dopoledne – a samozřejmě jen v předvánočním čase.

Hudba v metru by se měla testovat pár měsíců a pak by případně měla znít i v jiných stanicích než jen na Můstku. Ale možná se lid obecný vzbouří a vynutí si v podchodu metra dřívější (relativní) klid. Není-li vám jasné, na čí stranu se přidáte, jděte si to poslechnout.