Vražda pošťačky: Počítačový hráč odsouzen díky psovi, který čenichá s úspěchem cca 1:1

Tady to smrdí. Martin Balhar (26) byl odsouzen za vraždu poštovní úřednice ve Skřipově (z roku 2013), i když jediným důkazem byl "názor psa". Vrchní soud v Olomouci nyní zamítl žádost Martina Balhara na obnovu procesu.

Případ vzbuzuje velké pochybnosti o "pachových stopách" jako důkazu a otevírá možnost, že v České republice sedí asi 80 údajných pachatelů, kteří čin nespáchali. Může to vypadat i tak, že policie, zvláště kdy je pod tlakem médií, použije pachovou stopu, aby si usnadnila práci.

Na dobu vraždy měl Martin Balhar (nezaměstnaný hráč počítačových her a kuřák marihuany) alibi, ukradené peníze se u něj nenašly, nebyla nalezena vražedná zbraň ani otisky prstů. Navíc se objevil svědek, podle kterého spáchal vraždu někdo jiný (parta tří násilníků, která provedla podobné akce).

Jediným důkazem pro odsouzenému je tak názor policejního psa, který vyčenichal jeho pachovou stopu za přepážkou a na trezoru, ze kterého zmizely peníze (200 tisíc korun). Další důkazy nejsou a nebudou.

I kdyby byla pachová stopa v případu Balhar na místě činu pravá (a pes se tedy náhodou trefil), nabízí svědci i sám odsouzený docela racionální vysvětlení. Na poště byl dvě hodiny před vraždou a předal úřednici dokumenty kvůli zrušení účtu. Pak odešel a po jeho odchodu úřednice podle svědků žila a obsloužila několik dalších klientů. Balharův pach mohla úřednice přenést na trezor z jeho dokumentů.

Případem vraždy pošťačky se zabývala média a tlak na policii případ vyřešit byl velký. Soud následně Balhara odsoudil i přesto, že je pravděpodobnost, že se pes „trefí“ asi jako když si hodíte mincí. „Pachová stopa je těsně nad hranicí náhody,“ uvedl Václav Peričevič ze spolku Šalamoun.

Česká zemědělská univerzita provedla roku 2013 z podnětu spolu Šalamoun testy na 40 policejních psech. Podle výsledku testu je chybovost tak vysoká, že využitelnost jako důkazního prostředku je prakticky nulová. Není dokonce jisté ani to, že domnělý pachatel na místě činu vůbec byl.

Ústavní soud ČR roku 2016 konstatoval, že pachové stopy musí doplnit i další důkazy. (Pachové  stopy neprokazují, že dotyčný čin spáchal. Je třeba, aby tento důkaz nebyl pro uznání viny osamocený,“ konstatoval v dubnu 2016 Ústavní soud.

Proto nejsou důkazy pomocí pachových stop v mnoha zemích povoleny, a když ano, je jako podpůrné. Na nedostatečnost „pachového“ důkazu poukazuje také odborná literatura (v Holandsku je dokonce dokazování „pachovou stopou“ přímo zakázáno).

Znalecký posudek v případu Balhar navíc prováděl znalec Martin Koubek, který je propagátorem metody pachových stop u nás. Na základě jeho posudků sedí v českých věznicích asi 80 vězňů. Mimo jiné zkoumal pachové stopy i ve známém případu Nečesaný.

„Znalec Martin Koubek dělal snad všechny pachovky v České republice,“ říká Václav Peričevič ze spolku Šalamoun.

Vrchní soud v Olomouci v případu Balhar nezohlednil, že Česká zemědělská univerzita na základě testů policejních zcela jasně důkaz pomocí pachových stop nedoporučuje. Naopak je prohlásil za nedostatečné, když z nějakého důvodu zaměnil policejní psy, na kterých byly prováděny testy, za obyčejné, náhodně vybrané psy. Proti tomu se však univerzita důrazně ohradila.

Případ Balhar též budí velké pochybnosti ohledně způsobu, který soudy používají, když nemají přímý důkaz, tedy ohledně „řetězce nepřímých důkazů“.

Tato metody bývá často používána v kauzách, které se odehrávají pod tlakem médií a tedy i veřejnosti na rychlé vyřešení případu a odsouzení domnělého pachatele. Takovým známým případem je například kauza Kramný (vražda v Egyptě).

„Řetězec nepřímých důkazů? Promiňte, ale opravdu nevím, co to je,“ říká k tomu jeden z nejznámějších českých právníků Tomáš Sokol.