Před soudem v Ostravě stanuli znalci Matlach a Fargaš, kteří v kauze Kramný vypracovali posudky zpochybňující oficiální verzi smrti dvou žen v Egyptě. Budou zničeni a pošlapáni, nebo propuštěni s omluvou?
Případ je děsivou ukázkou vlivu médií na justiční systém, který by měl být nezávislý. Je to o to horší, že tlak na vinu podezřelého (divné vlasy) vyvíjela především bulvární média, jejichž motivem je prodaný náklad.
Neexistuje jediný důkaz, že Petr Kramný v roce 2013 zabil během dovolené v Egyptě svou manželku a dceru elektřinou. Byl odsouzen na základě spekulací a nepřímých důkazů, z nichž všechny byly následně vyvráceny, nebo zásadně zpochybněny.
Zůstala jen trpká pochybnost nad prací policie a soudu, zda konal nezávisle, nebo tak, jak zněla veřejná objednávka, vytvořená bulvárem. Shrnuto a podtrženo: Petr Kramný neměl být nikdy odsouzen, nebo ho měli už dávno propustit na svobodu podle zásady „in dubio pro reo“ (v případě pochybností v jeho prospěch).
Matlach s Fargašem stanuli před soudem v Ostravě, kde byl odsouzen i Kramný a kde proběhla i zásadní zkoumání těl - tedy v prostředí, které bývá označováno jako "jedna velká rodina". Šance na to, že jim to tam pěkně spočítají, jsou tedy značné. Posudky Matlacha s Fargašem zpochybňující oficiální verzi míří do srdce (nejen) tamního systému.
Případ Kramný vykazuje mnoho společných rysů s kauzou zdravotní sestry Marešové, která údajně zabila šest pacientů draslíkem. Bulvár ji (ještě jako podezřelou) označil za „Sestru Smrt“. Postižená již na bulváru vysoudila takřka milion korun odškodného - a prý se opět uchází o práci zdravotní sestry.
„Případ Kramný je jeden z největších justičních zločinů v české historii,“ říká k tomu Václav Peričevič ze spolku Šalamoun, který dlouhodobě bojuje za právo Petra Kramného na spravedlivý proces. Spolek Šalamoun oslovil desítky odborníků, kteří potvrdili verze znalců Matlacha a Fargaše. Ti však stojí před soudem kvůli podezření, že lhali.
Zemřely na otravu
Znalci Radek Matlach a Igor Fargaš vypracovaly na žádost obhajoby znalecké posudky, ze kterých vyplývá, že obě ženy zemřely nejspíše v důsledku otravy a dehydratace. Pokud by měli pravdu, pak by musel být zákonitě nepravdivý posudek znalců, které si pozvala obžaloba a soud - ti přišli s verzí smrti elektřinou.
Po tragédii v hotelovém pokoji luxusního hotelu v Egyptě vytvořila bulvární média obrovský tlak, když tvrdila, že vrahem je Petr Kramný. Tato verze nemá oporu v realitě, ale dobře se prodává – podle odborníků nesrovnatelně lépe, než verze, že vraždila Monika Kramná, někdo jiný, nebo šlo zkrátka o nešťastnou náhodu.
Pokud by obě ženy zemřely na otravu, byla by vina Kramného prokazována jen velmi těžko (navíc byl sám přiotráven). Jiná možnost jak ho "dostat" než mu "přišít" elektřinu přitom nebyla. Verze smrti elektřinou se přitom objevila na scéně až půl roku po tragédii, když už byla těla obou zemřelých dávno pod zemí. I tato časová prodleva budí velké pochybnosti.
Kramný byl zatčen a byla na něj uvalena vazba, ačkoli neexistoval jediný důkaz. Policie svůj postup opřela o telefonní odposlechy, které se však následně ukázaly jako zcela nedostatečné, mylně interpretované a jejichž přepis byl prokazatelně „přebásněn“ policistou.
V Egyptě během dovolené navíc zemřelo ze velmi podobných okolností za poslední tři roky několik turistů. Bulvár však vytvořil tlak na policii pouze v jediném případě - který shodou okolností i "dobře prodával".
Soud měl během procesu s Kramným dvě verze posudků. Podle první zabila obě ženy elektřina (tedy Kramný), podle druhé zemřely zřejmě na otravu. Soud proto nechal vypracovat revizní posudky. Ty se přiklonily k elektřině. Petr Kramný byl odsouzen na 28 let.
Důkazy nula
Mnozí odborníci však poukazují na to, že se stanovisko revizních posudků opírá především o jednu rozmazanou fotografii, což je nejen neprofesionální, ale i neetické. Snímek krku zemřelé Moniky navíc zachycoval místo, které bylo otlačeno provazy při transportu těla z Egypta do Ostravy. Odvolací soudy nic z toho nezohlednily.
Čeští patologové navíc prokazatelně manipulovali se snímky vzorků, které byly upraveny v počítači. Byly svévolně zničeny originály vzorků, ač případ ještě probíhá – Kramný usiluje o obnovu.
Případ Kramný míří do srdce justičního systému, který stojí a padá s neomylností soudních znalců. Zde však máme dvě skupiny „neomylných“, jejichž stanoviska jsou v rozporu. Za velmi přízemní a nebezpečné je třeba považovat tvrzení "Byl odsouzen - tak to musel udělat". Přesně tomu by se měli novináři vyhnout.
Úlohou médií není vnucovat policii a soudu svou verzi, ale naopak jejich práci podrobovat otázkám, být jejich "strážcem". Případ nemusí nutně končit vynesením rozsudku. Kontrola práce soudů (a dalších státních institucí) je původní a jediná správná role médií. Ta však v případě Kramný zůstala na hanbě. A je tu obava, že nejen v tomto případě.
V ideálním světě by byl Petr Kramný propuštěn na svobodu, vyplaceno mu mnohamilionové odškodné, znalci Matlach a Fargaš by byli zproštěni obvinění a propuštěni s omluvou.
Případ Kramný a následně i případ znalců Matlacha a Fargašem vyvolává obrovské pochybnosti o fungování justičního systému, práce policie a vlivu bulvárních médií na jejich nezávislost.
