Svobodna vule ...

Divate se na lidi kolem, na Ty, kteri Vas denne mijeji? I kdyz si to vlastne neuvědomujete, jsou soucasti naseho zivota. Vidite jejich tvare? Usmevy, smutky, zvlastni, Vam nepochopitelne pohledy, kterym rozumeji jen oni sami?

A co lide, ktere vidite jednou za tyden, mesic… potkate je kousek od Vas a prece to je jen silueta zapadajici do Vaseho vsedniho zivota. Je to vlastne jen strom v lese, v aleji, kterou denne prochazite a nemate cas ani chut zjistovat, co to vlastne mijite. Je zde i par osob, ktere znate lepe, ale v konecnem dusledku i ti se ztraceji pod nanosem nevyreseneho osobniho svinstva, ktere kazdy den musime resit, a ktere je pro nas nejdulezitejsi. Nekteri z nas resi, jake boty si koupi a druzi se jim vysmivaji nad malichernosti jejich pocinani a misto toho resi, zda jejich ucet ma zase o nejakou tu nulu navic. Na konec je to stejne, jenom nase predstava o dulezitosti nasich problemu, ktera nas neustale udrzuje v iluzi, ze jedine ty nase jsou vlastne opravdove a dulezite. Pak uz nezalezi na tom, co clovek v sobe nebo na venek resi… hodnotove to na prvni pohled muze byt rozdilne, ale je to jedno. Nejsme schopni dohlednout tak daleko, abychom vedeli, jak ktery problem dopadne. Jake bude mit nasledky. A v te chvili se neda ani posoudit, ktery problem (zivotni situace) je dulezitejsi a ktery mene. Nesouvisi s tim ani postaveni ve spolecnosti, nebo nase samotne vnimani reality. Veci proste jsou a jen my jim prisuzujeme polaritu dobra a zla.

Vse to ma stejny zaklad v lidske prirozenosti, ktera je zalozena na sebeuvedomeni. Vse ma pricinu, ktera se tahne od zacatku naseho zivota az po dnesni den. Kazdy cin vychazi z predchazejicich cinu - at uz nasich nebo naseho okoli. Jenze pokud tuto myslenku prijmeme, dostaneme se k zaveru, ze vlastne pracujeme s rovnici, ve ktere uz nemuzeme menit promenne (rozumej - nemame svobodnou vuli). Mame vlastne na jedne strane nasi podstatu (to, jake mame predpoklady) a na druhé to, co se deje kolem nas. Vysledkem je cin, ktery jsme si vlastne “dobrovolne” nevybrali, protoze vysledek se vzdy odviji podle okolnosti kolem nas a způsobem, jak na nej zareaguje nase podstata - kterou si my nevybirame (podle obecne uznavane teorie).

Zcela jiste se menime a diky zkusenostem se nase rozhodovani “vyviji,” ale dle meho nazoru -  pokud bychom dokazali vse promitnout do cisel (veskere promene v nasem zivote), tak nam vyjde, ze pod tihou okolnich faktoru nejsme schopni udelat jedno jedine svobodne rozhodnuti. Zalezi jen na tom, co kolem nas v zivote “projde,” a co ovlivni nasi podstatu.

Myslim tim tedy, ze vsichni ti lide kteri jsou pro nas neviditelni, jsou v konecnem dusledku stejne duleziti jako ti, kteri jsou nam nejblize. Protoze nikdy nevite, jaký cin nebo zivotni situace Vam dokaze zmenit život. A pokud se to stane, tak jste jak na horske draze, která je, zase jako na zacatku kompletne nepredvidatelna.

Privedlo me to na myslenku, ze by bylo uzasne, na chvili, treba jen par minut, se umet vcitit do kazdeho živého, pripadne i neziveho J tvora a konecne chapat jejich pohledy, minena slova ci urazky a strachy. Stacilo by jen na chvili videt - pro nas skryty a nami casto nepochopeny -  svet lidi kolem nas. Kazdeho a vseho co je. Nedelam si iluze, ze bych dokazal pochopit vse. Prece jen vetsina lidi není schopna pochopit ani sebe sama.  Ale urcite by mi to zmenilo život od zakladu, protože bych byl schopen vzit se do vseho, co nas ovlivňuje, a chapal bych souvislosti mych vlastnich rozhodnuti.

Predstava toho, ze by to takhle chapali všichni, je velke scifi. Ale z jistého pohledu by to mohlo byt uzasne!

Lukas S.