Po spíše deštivých prázdninách nastal opět slavný den 1.září a začátek nového školního roku. Prvňáčkové nadšeně vstupují do své nové životní etapy a žáci vyšších ročníků a středních škol pomalu začínají odpočítávat, kdy už budou prázdniny vánoční. Učitelé se již pomalu obrňují trpělivostí vůči pubescentům a na vysokých školách probíhají zkoušky opozdilců žijících v očekávání, že se objeví ještě termín, ačkoliv jich bylo více než dostatek.
Když nám přes léto alespoň na okamžik vysvitlo sluníčko, bylo možné z nejedné kanceláře slyšet: „Ti učitelé se mají, teď mají prázdniny a to si pořád stěžují“. Učitel si ale zpravidla nemůže vzít dovolenou během roku, což platí i o vysokých školách, kde se navíc přes léto zpravidla dohání věda a výzkum. A jestliže si na něco stěžují, tak to je, že dlouhodobě tvoří jednu z nejnižších příjmových skupin, o ostatních zaměstnancích škol ani nemluvě.
Minulý rok byl ve znamení státních maturit. Státní maturity jsou, nebo by měly být součástí systému hodnocení úrovně a účinnosti výchovy a vzdělávání. Stát má nejen právo, ale přímo povinnost sledovat efektivitu vynaložených prostředků ve vztahu k dosahované úrovni vědomostí, dovedností a návyků. Diferencovaně podle věku, odborného, či profesního zaměření atd. To vše ve vzájemných souvislostech. Právě z pohledu hodnocení je tedy lepší mít současné státní maturity než žádné posuzování a srovnávání. Na druhou stranu stávající podoba státních maturit je neobjektivní a nedomyšlená, ačkoliv ji provázely dlouhé roky příprav a neskutečné výdaje na jejich spuštění.
Fenomenální je zavádění i jiných novot našeho původně kvalitního školství. Sám ministr je původním povoláním psycholog a právě jím podporovaní psychologové, jejichž počínání hodnotí ministerstvo školství jako úspěšný krok ke zkvalitnění vzdělávání, působí často spíše kontraproduktivně. Většinou nemají s výukou ani zkušenost a výuku naopak podrývají. „Nedávejte žákům úkoly, protože je to zatěžuje“… „Nedávejte jim špatné známky, ať je od školy neodradíte“… „Vše řešte domluvou“ … a když vás nějaký pubescent v hodinách ignoruje nebo je vulgární, uslyšíte jen … „To se rozvíjí jeho osobnost“. Jak ale vyřešit domluvou, že například vaše přeřeknutí se ještě týž den objeví na internetu a sociálních sítích.
Dávno už jsou pryč doby, kdy učitel byl ctěnou osobou a autoritou.
Dávno už jsou i doby, kdy si mohl učitel alespoň stěžovat na chování žáka rodičům. V dnešní době to bývá spíše, že žák si stěžuje rodičům na učitele. Rodiče si pak dále stěžují ředitelům, kteří si ve snaze uklidnit situaci předvolávají na kobereček kantora a princip „učitel nemůže nic, žák má dovoleno vše“ se jen prohlubuje. Často se zakazuje i udělování pětek, aby stížností na učitele bylo minimum.
V souvislosti s těmito novotami si vždy vzpomenu na jeden vtip. Pokud žák dříve tvrdil, že krokodýl je ryba, byla to chyba. Dnes je třeba osobitý názor zastávat a respektovat. Učitel nesmí zranit křehkou osobnost. Musí naopak tvořit kreativní atmosféru a najít vhodnou interpelaci. Např.: „Správně, krokodýl patří mezi ryby, patří i mezi obojživelníky a dokonce i mezi tropický hmyz a všechny obyvatele tropických řek. To protože s nimi tvoří jednu velikou šťastnou rodinku, které se říká ekosystém. Ale jinak je to plaz, blbče!“
Ing. Vladimír Hönig, Ph.D.
