Londýnské zápisky: Budu za vodou

Jedu do zahraničí. Na delší dobu. Učit češtinu. A tak jsem si řekl, že bych o své cestě mohl podobně jako řada au pair dívčin psát.

Myšlenka na zahraniční pracovní pobyt mi poprvé probleskla hlavou na počátku mého bakalářského studia, kdy přede mě přistála nabídka na možnost spolupráce s českou katolickou školou v Římě. Protože mám ale ke křesťanství stejně blízko asi jako pečená vepřová žebra k raw stravě, možné italské dobrodružství jsem hned v zárodku zavrhl.

Úmysl opustit dlouhodoběji ČR jsem poté dokázal na více než dva roky vytěsnit ze své mysli. Nakonec se ale mé misionářské choutky znovu přihlásily o slovo a já jim napodruhé už neodolal.

Vyplnil jsem si proto přihlášku a prošel výběrovou a přijímací anabází. A protože jsem byl vybrán jako nejvhodnější kandidát, ve středu vyrážím směr Londýn. Následujících pět měsíců strávím totiž na stáži v Czech School without Borders, kde budu malé Angličany (většinou českého původu) učit češtinu a rozšiřovat jejich povědomí o Česku.

Jak s oblibou říkám, od středy budu konečně za vodou.

Zvědavost & pragmatismus

Často dostávám otázku, jestli se na svou stáž těším, a téměř vždy odpovídám, že nemohu říct, že bych se těšil. Jsem spíše zvědavý. Na nové prostředí, na výuku, na sebe. Zvědavý, jak se se vším vypořádám. Přeci jen, 5 měsíců odloučení od všeho, co znám a co mám rád, představuje už pořádné sáhnutí na vlastní pohodlí. Zvlášť když budu poprvé v životě donucen například sám prát a žehlit!

A proč vlastně Londýn? Nikdy jsem nebyl jeho velkým příznivcem, takže čistě jen z praktických důvodů: od dopravy přes bezproblémové zařizování všeho možného až po určitý punc jedinečnosti, který má Londýn ve světě dodnes. K tomu samozřejmě navíc příležitost, jak zapracovat na své nevalné angličtině. A podívat se naživo na pořádný fotbal…

Chci psát a psát

V posledních měsících jsem vinou studijních a pracovních povinností zahálel a svůj blog plnil novými příspěvky spíše jen sporadicky. Právě pobyt v Londýně by nicméně mohl být pro mě pomyslnou studnicí inspirace, a tak doufám, že si svou pošramocenou reputaci kapánek napravím.

Takže pokud chcete číst příběhy o klukovi, který opustil šedivé maloměsto kdesi u polských hranic, aby se vydal do 8,5miliónové metropole na Temži, kde jej budou psychicky trýznit angličtí školáci (stejně jako loni ti čeští) a kde se anglicky domluví maximálně tak za pomoci rukou a nohou, budou pro vás mé Londýnské zápisky to pravé.

Jo, bude to sranda…