Cíl zklamal - Cesta je cíl 9 Part Two.

Je to takový ten vlastně smutný den, poměrně malý provoz a stále prší, teď už jen drobně, místní chodí v košili v tom dešti je léto, jsou asi zvyklí…. Poslední loučení s mořem  Luea.  Ještě si ověřuju, že najíždím na správnou silnici směr SEVER, NORD KAP.. Jo je to ona GPS nelže, ale moc ji zatím ještě nevěřím… Když jsem si tam cpal trasu v Rostocku, kontroloval jsem si to ještě s klasikou automapou, ale zichr je zichr…

polar ring 2007Jaroslav Homolka Je dost pozdě odpoledne mám za sebou asi 530 km. Stav dobrý, naučil jsem se uvolňovat si záda a ramena za jízdy, fakt to funguje, na silnici určitě ano. Motorka je úžasná, jede nádherně, je pohodlná, tím, že jsem malý, štítek fakt plní svojí funkci….Dokouřím, helma, nasednu a na Sever, Vávro, na Sever..

Netrvá to dlouho a míjím poslední baráky a moc jich na dost dlouho nebude. Po nějakých 20 – 30 km nějaká taková spíš osada, něco jako vesnice spíš vynímečně. Cesta ubíhá dobře, je takový ten divný soumrak, ani ráno, ani večer.

Nevím už teď, jak dlouho jsem jel, ale najednou první "divokej sob" přes silnici, mám pod helmou hudu od ucha k uchu, fakt můj první sob, Stavím, značka do GPS, jo jó… Pokračuju, jen jsem vytáh z tankbagu kompakt, dal si ho pod bundu, co kdyby, nádhera. Jo stálo to za to, přestává ještě pršet. Co víc si přát. Provoz na nule. Snad jsem do teď potkal dvě auta… Všiml jsem si, hlavně na tom druhém, peugeotu..

Přední hrazda čtyř, až šeti, fakt velikých halogenů.. Zatím nevím proč, ale pak mi vysvětlí, že jsou to zvířata a během severní noci tím fetujou světlo…. ha ha Snad.

Super silnice, dobrý povrch, samá zatáčka, všude stromy, nikde nikdo… Sen je skoro splněný ještě ten Nord Kap……

Za chvíli další sobi, teď už víc… Nějak si myslím, že se blížím k polárnímu kruhu . Pořád to divný světlo… Stavím, kontroluju, ještě nemůže to být už daleko, kontrola na mapě….

Jsem tu. Sám… Taková nádherná červená turistická chata, malé travnaté parkoviště… Jdu se kousek projít, potok, borůvčí jak stromy (proti tomu našemu)… Dělám fotku, jak křtím helmu redbullem.. Je to rozmazaný, světla bylo málo pro focení, oko mělo dojem, že je skoro den..

Kondice dobrá, sobi mi dodali energii, zbytek redbullu taky pomohl. Mám za sebou hromadu hodin… Cejtím, se fakt, dobře. Helma, nasednout, jedem dál…

Za chvíli taky prší, najednou spadne tma jak v pytli. Světlo na rozdíl od toho peugeotu svítí na 1/3 silnice a kořeny stromů vpravo. Ale jsem tu úplně sám, takže se dá říct, že vidím celkem dobře… Rychlost jde rapidně dolu, nevadí ,jde teď o to, to vydržet.

S hrůzou jsem si uvědomil, že jsem usnul na vavřínech. Benzínky u moře byly skoro na každém kilometru….

Teď už dost dlouho nic, takže najít tu první, nebo stopovat, ale koho? Nikdo tady nejezdí. Jak se mi někdy stává, mám kliku, nějaká pro mě? Nečitelná vesnice. První pumpa zavřená. Tak jinou podle gps. Ta tam je. Těsně před zavíračkou, ale stihl jsem to.

Je mi zima a jediný, co mi fakt bolí, není zadek, záda, ale kolena… A fest. Schovám motorku pod přístřešek, který kryje ekologické odpadkové nádoby a teď i mě a motorku. Helma dolů, já dovnitř…

Domluvím se na tankování, karta nefunguje… Tady se platí hotově a předem… Koupím si „pětku“ kanistr, 2,5 od Touratechu a snažím se mu vysvětlit, že nevím, kolik potřebuju do tý bandy benzínu.

Je fajn, nechá mi nejdřív natankovat a pak zaplatit. Natankuju, jdu zaplatit, a zahlídnu řešení pro kolena. V rybářských a tábornických potřebách, které jsou součástí každé pumpy, jsem objevil VLNĚNÉ PODKOLENKY. Halelujahhhhhh

Kupuju dva páry, nějaký snikers, pumpař přešlapuje, končí. Ještě kafe do kelímku, platím, usměv na rozloučenou. Jdu k motorce, kafe je horký, postavím ho na kufr.

Sundám si pláštěnku, bundu, schodím mikinu.  Na motorce vzniká halda hadrů, kdo nezná neví , kdo jo, je mu jasný jak, to mohlo vypadat.

Kšandy od motorkářskejch kalhot dolu, kalhoty na půl žerdi. Cíl namotat si ty vlněný podkolenky kolem kolen.

Jedno dobrý, to je pohlazení – ovčí vlna, jemná, suchá….. Povoluje to, ale chce to zabalit ještě to druhý, pak rychle kalhoty nahoru, kšandy bunda….. Vypít kafe…..  a pokračujem.

Najednou vedle mě stojí ten pumpař, ani jsem si nešiml, že už zatáhl roletu, tam mi to zaujalo.

Dívá se na mě trochu překvapeně. Noc, přístřešek s odpadky, chlap s kalhotami na půl žerdi, si motá podkolenky kolem kolen.

Snaží se mi švédsky vysvětlit, k čemu slouží podkolenky (myslím si to), Dokonce měl snahu mi ty podkolenky odmotat a ukázat mi kam patří. OK, OK, přitakávám (jak mu z fleku říct že rozumím, přesto, že to chci dělat po svém, to jsem nezvlád), Tak pokračuju…

Where, are you from??? Dostal ze sebe. I am From, Czech Republic. Kontroval jsem.

Pokýval hlavou a já mám dojem, že mi přiřadil někam k Boratovi… Neřešil jsem to, nohy v teple, kanystr a nádrž plnou benzínu, haldu km před sebou, není co řešit….