Pražská kavárna se mění na pražskou plivárnu!

Nevyšlo to, nevyšlo! Hodně lidí se vrhá do řek a na koleje vlaků, hodně lidí chce emigrovat, hodně lidí si rve vlasy z hlavy :-), ale hlavně, hodně lidí plive jed kde může! Přijmout výsledek svobodných voleb je nemyslitelná věc!

Slušní lidé chtěli volit slušného prezidenta. Už ve volební kampani ale ukázali, že nejsou tak slušní, jak o sobě prohlašují. Útoky na osobu prezidenta Miloše Zemana, jeho tým a voliče byly na denodenním pořádku. Silná mediální masírka se také nenesla v korektním tónu. Slovní útoky, urážky a dehonestace v tisku, na zpravodajských webech, ale i ze strany některých veřejně činných a známých osobností na sociálních sítích byly ostré a o nějaké slušnosti nemohla být ani řeč. Ale dobře. Bylo před volbami a ani druhá strana nezůstala stranou a také se slušně nechovala. Tak to už bývá. A jak je vidět, budeme muset, ačkoli neradi, tento fakt a styl emotivně vyhrocených předvolebních bojů, přijmout. Naše společnost na to dosud zvyklá příliš nebyla, alespoň ne do roku 2013. V přímé volbě je občan více vtažen do hry.

Vzpomeňme si, jaké dezinformace, slovní výpady, dehonestující karikatury a obrázky provázejí kampaně při volbě prezidenta v USA. To je důsledek přímé volby, kdy jde opravdu o hodně. V USA to trvá dosud a to už je více než rok po volbách. Rozdělená společnost, nenávist, urážky, třídní boj. Zklamané aktivistky si rvou trička, pláčou, po ulicích řádí zhrzení voliči, konají se protesty a vymýšlejí se podrazy na úspěšnějšího protikandidáta, který se stal, k nelibosti skoro poloviny voličů, prezidentem. Někdy si člověk i říká, zda tehdy, kdy nám vše nadiktovala strana a vláda, nebo kdy o zvolení prezidenta rozhodovaly obě komory parlamentu, nebyl mezi lidmi větší klid. Chceme občana aktivního, zajímajícího se o věci veřejné, chceme referenda a mít tu možnost o věcech spolurozhodovat.Tento stav ve společnosti je tedy naším vykoupením se za to vše, co máme a co chceme.

Já jsem pro, aby se poměry mezi dvěma tábory rozpolcené společnosti vyrovnaly. Po tom, co od voleb na sociálních sítích, ale i na rádoby "seriózních" zpravodajských webech denně vidíme, co ze sebe jsou schopni v rozhovorech, prohlášeních, statusech a příspěvcích vysoukat zklamaní voliči pana Drahoše z řad politiků, umělců i běžných občanů, je čas říci rozhodné NE pražské (případně brněnské) kavárně a pojmenovat ji pravým jménem. To jedovaté plivání nabírá neuvěřitelnou sílu a tihle lidé se nestydí přát smrt panu prezidentovi, strašit lidi koncentračními tábory, okupací České republiky Ruskem a podobnými nehoráznými nesmysly. Pražská kavárna se mění na pražskou plivárnu.

Zatímco "oni" nám od začátku spílali do lůzy, buranů, bolševiků, proruských švábů, rudohnědého bahna, plebsu, případně do fašistů a xenofobů, "my" je celkem přívětivě častovali oslovením pražská kavárna, sluníčka, pravdoláskaři, havloidi, lepšolidi, neomarxisti, maximálně vlezdobruselisti a eurohujeři :-). 

Pojem pražská plivárna totiž mnohem lépe vystihuje skutečný stav a její nositele. Plně odráží emoce zhrzených plivačů, kteří ještě nepochopili, že přijmout výsledek demokratických voleb a vyrovnání se s porážkou (mimochodem 150 tisíc hlasů rozdíl není zas tak málo, to je jedno velké město), by mělo být pro demokraticky smýšlející zdravé lidi schůdné, i když pro někoho hodně těžké a nečekané. Ale patrně bude hůř, jak už jsem uvedla na obrazu Spojených států. A že se mu postupně i mentálně a morálně vyrovnáváme, o tom žádná. Je proto potřeba trochu přehodnotit, vyvážit terminologii a dát všem rovné příležitosti :-).

Plivárna je to přesné, co se teď na kavárníky hodí. Pokud o nás "oni" mluvili jako o hulvátech, myslím, že teď už není pochyb o tom, že "my" o nich můžeme s klidným svědomím mluvit jako o hulvátech nejhrubšího zrna. 

Ten pojem pražská plivárna jsem nevymyslela já. Vymyslela ho prý paní Alena Vitásková, předsedkyně Energetického regulačního úřadu, která byla už před pěti lety obžalována ve věci solárních elektráren a Vrchní soud ji dne 17. 1. 2018 shledal nevinnou a zprostil ji obžaloby, což ve víru předvolebních bojů zapadlo, nebo spíše nehodilo se.  Kdo jiný, než právě tato statečná žena, která si hodně vytrpěla, má zkušenost s organizovaným hospodářským zločinem, jasně vidí i do zákulisí české politiky a justice, toho o plivání a nejen o něm, ví určitě víc, než kdokoliv z nás! 

Pokud si totiž někdo stále myslí, že je to Zeman, kdo rozděluje společnost a že by to v případě zvolení pana Drahoše bylo jiné, je na velkém omylu. Jednota národa je chiméra v každé době. Jednota národa přijde zase až s olympiádou nebo s mezinárodními hokejovými utkáními, nebo s velkou revolucí, ne s přímou volbou prezidenta. Není to rozdělení ani zemanovské a nebylo by ani drahošovské. Je to rozdělení ideologické, absolutní nechápání se, neochota respektu, neochota si naslouchat a hlavně, je to médii podporované a živené téma o rozdělené společnosti! 

Některá média ho ještě vydatně přiživují protizemanovským štvaním, rozdělováním zahraniční politiky na provýchodní a prozápadní (což je totální nesmysl), tendenčním hodnocením různých glosátorů, zbytečným rozebíráním a komentováním událostí, obsáhlými rozhovory a analýzami o ničem na bázi co by bylo kdyby, nebo, co bude kdyby.... Napomáhají tím výrazně, té hodně zmiňované, nenávisti jedněch proti druhým, většímu třídnímu a ideologickému štěpení republiky.

Předpokládám, půjde-li to takhle dál a nespokojení voliči budou v plivancích pokračovat, nic dobrého nás v roce stého výročí založení republiky, ještě k tomu s osmičkou na konci, nečeká a situace se bude vyostřovat. Ale nechci být špatným prorokem. Byla bych ráda, kdyby emoce opadly a byla dána příležitost panu prezidentovi v některých oblastech na reparát a nové vládě příležitost uspět. Myslím, že všichni chceme to samé, jen si to nedokážeme říct a zařídit, aby to tak bylo!