Nemůžeš to vzdát jen proto, že se bojíš

Někde jsem četla jeden takový citát. Pravil, že strach je přítel vítězů. Ale co když není?

Vždycky jsem tak trochu obdivovala lidi, kteří nemají strach. Prostě něco zkusí, a když to nevyjde, jsou v pohodě. Jenže v momentě, kdy se jim to podaří, nemají ani opravdovou radost. Protože jim na tom skutečně nezáleželo.

 „Nemůžeš to vzdát jen proto, že se bojíš.“ Přesně tohle pronesla nejlepší přítelkyně 16leté Carrie Bradshaw. Carrie se šíleně zamilovala do Sebastiana. A protože se bála, že ho ztratí, říkala si, jestli by se s ním neměla raději rozejít. Rozejít se s ním? Když ho tak miluje? Protože ho tak miluje.

Mnohokrát jsem slyšela, že strach je nepřítel. A vlastně s tím souhlasím. Do určité míry. Jak řekl Friedrich Nietzsche: „Strach lže a ty mu věříš.“ Necháváme si namluvit něco, co není pravda. Pochybujeme o svých schopnostech a nevěříme své přirozenosti. Když se strachem necháme ovládnout, jsme zranitelnější. A snadněji tak děláme chyby.

Jenže strach pro nás může být i přínosný. Jakmile nám na něčem začne doopravdy záležet, poprvé o sobě dá vědět strach. Bojíme se, že ztratíme něco, co pro nás tolik znamená. Takže přínos strach spatřuji v tom, že nám pomůže se lépe orientovat se vlastním životě. Zjistit, jaké hodnoty jsou pro nás prioritní. A tak podobně.

Také ale chápu, proč to tehdy mlaďoučká Carrie chtěla vzdát. Protože žít bez strachu, to je mnohem jednodušší. Strach ovlivňuje naše chování. A když jde o vztahy, tak tohle tvrzení platí dvojnásob. Máme sklony být žárliví, podezíraví a já-nevím-co-ještě. A častokrát uděláme, řekneme něco, co tomu druhému může ublížit. Takže utéct před strachem a sebou samým se pak může zdát dobrým řešením. Jenže jenom na chvíli. Protože potom přijdou výčitky, obviňování sebe sama a přemýšlení ve stylu Co by, kdyby.

Takže si myslím, že strach pro nás může být užitečný. Ale nesmíme se jím nechat ovládnout. Chce to najít rovnováhu. Vlastně, jako ve všem ostatním. Třeba i v lásce, protože tam škodí jakýkoliv extrém. Ale o tom někdy příště.

Až se vám zase někdy stane, že vás přepadne strach, zkuste ho brát jako znamení toho, že vám na něčem, nebo někom, skutečně záleží.