Praktiky, jak udržet děti ve třídě v klidu i o přestávce jsou zřejmě různé. Nejlepší je o nich nevědět. Tak funguje většina rodičů, že žije v blahé nevědomosti o čemkoliv, co se v budově, kam ráno vstrčí dítě, děje.
Pak přijde okamžik prozření úplně nějakou větou od dítěte vytrženou z kontextu a začnete se ptát. Tak jsem se v pátek na Mikuláše dozvěděla, že v naší škole předčili v umění mít hodné děti o přestávce i bradavickou školu. Není zvolen jeden žák – prefekt, který by dohlížel ve třídě, ale je dohlížení spravedlivě rozděleno na všechny. Fízluje každý každého.
Jednou jsem četla psychologický výzkum, který se dělal ve vězení. Vězni byli vysokoškoláci. Půlka byla bachaři a půlka vězni. Pak se to po nějaké době otočilo. Nestačili se divit, co to s lidmi udělalo. Tohle byl výzkum. Ve školách je to realita. Aspoň na té naší. Bylo by zajímavé vyzpovídat děti, jak to které pobraly. A jak jejich rodiče, pokud o tom ví. Sama jsem to netušila, ze svého syna páčím každé slovo, buď si nevzpomíná, protože chce rychle zapomenout, že vůbec škola existuje nebo jen zahučí: dobrý. Když se však něco dozvím a mám správné otázky, tak odpovídá. Takže jsem se dozvěděla, že také chvíli zapisoval. Pak ale zjistil, že by měl zapsat i svého kamaráda a rozhodl se, že toho nechá. Takže víceméně sedí v lavici a doufá, že tak nebude zapsán a nemusí nikoho zapsat. Takže to, že ho učím sociálnímu chování, aby si všímal okolí, protože se to potřebuje právě on slabší v sociálních dovednostech naučit, už chápu, že není vůbec za této situace možné. Na otázku, kdo zapisuje nejvíce, mi odpověděl: Oblíbené a hodné holky a pár kluků. Je ve druhé třídě, takže páčit z něj více už nebylo možné. Jestli kluci, kteří si chtějí zlepšit skóre fízlováním nebo naopak oblíbení chlapečkové.
Od jedné maminky vím, že syn donesl domů seznam se sedmi jmény, a tak se dozvěděla, že se zapisuje. Okamžitě mu vysvětlila, že to se nedělá a proč. Byla v šoku stejně jako já včera. Další maminka řekla, že její syn nosí domů po kapsách mraky papírků se jmény. Je otázkou, zda je nestihl odevzdat nebo mu vždy dojde, že to prostě neudělá, ale plní úkol zapisovat zlobivce. Ze syna jsem nedostala, co vlastně je to zlobení, které určí, že dotyčný putuje na papírky všech, kteří zapisují. Nebo tento devítiletý chlapec zapisuje natolik poctivě, že nosí papírky i domů, protože je paní učitelka nepobere?
Bylo by tak zajímavé zjistit, kdo už v 8 až 9 letech aspiruje morálně na hrdinu, kdo na kolaboranta, kdo je sviní a kdo šedivou zónou. Ale dělá se mi z toho šoufl.
Zlaté pravidlo „nevytvářet si domněnky“ vymysleli moudří lidé a často ho slyšíte opakovat od Duška. Ani nevím, jestli tito lidé mají (měli) děti. Je to skvělé pravidlo, pokud se týká samotného dospělého člověka. Ale pokud jde o dítě? Česká škola – aspoň ta naše – zválcuje svou autoritou vše, co dítě chcete doma naučit. V tomto případě nežaluj, povýšila dokonce na fízluj, budeš mít u panučitelky výhody. Dětem to přijde normální, protože to chce a věří jí.
P.S. Prý to není jen v naší třídě.
