Pohádka Tři bratři za námi. Dobrej byl dobrej, zlej zlej. Ale tak jednoduché to dnes není. To by nebyla pohádka současnosti, takže bratři - potenciální princové - měli ještě i jiné vlastnosti, které je nějak předurčovaly k tomu, koho si najdou za nevěstu a jaké trapnosti při tom zažijí, aby je to změnilo nebo alespoň žena přivřela oko a vzala si ho. Myslím, že by se mělo najít pro tento filmový styl jiný název než pohádka. Nebo jsem ze staré školy. Když jsem poprvé viděla "Tajemství staré bambitky", tak jsem po celou dobu nevěděla, zda si tvůrci ze mě udělali srandu nebo jestli jsou blázni (používat silnější pojmenování nebudu, ale měla jsem i vztek, že princ v roli Kluse je takový jeliman).
Chvíli mi u dnešních filmových pohádek trvá, než zapomenu na to, že nejdu na pohádku, ale moderní asi pohádku... Pohybuji se na nich mezi úsměvem a úšklebkem. Vtipností a trapností. Ale nikdy nevím, zda je to ještě vtipné nebo už trapné... Ale mám dojem, že to samé vidím na většině hereckých tváří. Nebo je to psychologická projekce? Prostě vidím na obličejích postav pobavení. No nic. Každopádně když se přešteluji, tak se nesmírně bavím. Jak se Dyk dvakrát praští o futro do hlavy, jak Klus po polibku zpívá z pěticentimetrové vzdálenosti do tváře zachráněné Růžence a vlastně mu nevěřím, že by si právě tuto vybral:-), jak Bittová krátkozrace přivírá oči při sudičkovském požehnání stejně jako v Tajnostech... a nejvíc se pobavím, když na svatební fotce je i kráva a můj syn z toho má obrovskou srandu a pak naběhnou titulky Na svatbě nebyli: a jsou vyjmenováni zloduši a sudičky. Všechno v jedné kopě. Dobré i zlé. Jako v nás, jako ve všech lidech.
Mému pětiletému synovi se to ale moc líbilo. Bodře to komentoval a naprosto chápal, o co právě jde. To jsou ale zlý báby, tuhle pohádku znám, to je dvanáct měsíčků, ... ta kráva je ale hustá, von ji dá pusu a vona se probudí, já to vím.
Těšila jsem se na Lábuse ale i na Kaisera. Lábus byl v roli Báby z mokřin samozřejmě skvělý. Ale i u něj mi přišlo, že by jednu vtipnost už mohl vynechat. Kaiserovo praskání klouby na rukou mě přivádělo k zhnusení v obličeji. Když to udělali i jeho synové, došlo mi, že nemohu tyhle pohádky brát tak, jako jsem brávala ty ve svém dětství. Přijdou mi, jako kdyby to hráli mí bratři, které znám, vím, jak se ušklíbnou, jak usmějí, co provedou a že jsou často pořádně trapní:-) Ale to nic nemění na tom, že na podruhé se mi bude pohádka líbit víc. "Bambitku" už jsem s dětmi viděla několikrát a možná i víckrát než oni:-). Jsou to "pohádky" pro rozveselení. I po odchodu z kina vám zůstane úsměv na rtech, v očích šibalskost a takový rozšafně seladonský pocit.
Matýsek byl překvapený, když jsem mu cestou domů řekla, že princ, který zachránil princeznu je ten, co zpívá "zas 4 roky v prdeli". Naštěstí hodina a půl to v pr... nebyla:-) Možná na dnešní pohádky je dobré chodit nevědoucí a nedotčený dospělým světem:-) Kdysi tomu tak bylo automaticky. Tu úžasnou Pyšnou princeznu nebo Popelku jsme viděli jednou za rok, seděli jsme u ní celá rodina, ani jsme nedutali a herci nám určitě nepřipadali jako naši sourozenci:-), nemohli jsme je sjíždět na youtube, číst mraky rozhovorů, vidět je v tolika estrádách. Byli to téměř božstva. Pro nás i pro tvůrce. Ale kdo ví. Možná mému synkovi připadají Tři bratři jako hrdinové a jejich princezny jako bohyně. Matýsek by si prý také vybojoval tu šípkovou:-) A o to jde:-)
