Díky svým dětem občas musím i na místa, kam bych vůbec nechodila nebo maximálně na literární sekci, pokud akce vůbec ještě nějakou undergroundovou oblast četby a literatury podporuje. Naštěstí PragoFFest ano, ale bohužel s malými dětmi jsem nakonec shlédla jen hry, wíúčka, kraftění a podobné kulturní záliby dnešních dětí a nejen mládeže. I přes negativní název jsem daleka je kritizovat. Mám dvě doma... A bude hůř...
Fanoušci Minecraftu a jeho české varianty Craftcon čekají na své craftery a ceny Křišťálového CreeperaEdith Holá
Na PragoFFest se během sobotního dne dostali jen registrovaní. Byli jsme tam dvakrát před jedenáctou a okolo druhé. Pokaždé stejná informace. Doufejme, že bude po 17h volněji a na festival se dostanete. Bohužel tyto informace byly až na místě, na webu, ani na facu nic. Litovala jsem lidi, kteří byli mimopražští. Většina to vzdala a cesta je stála více než lístek na fesťák. Snad pořadatelé zařídí na příští rok větší lokaci. Nebo budou jasně avizovat, že je nutné se registrovat a po dosažení určitého počtu se tam nikdo už nedostane a nemá cenu to na místě zkoušet. My jsme se dostali po té sedmnácté.
Nevím, jestli bych patřila k těmto nadšencům her, kdyby mi bylo dnes náct. Na místě jsem si četla Literární noviny a čekala, až si děti dostatečně vyhrají na všech těch displejích a monitorech. Na českém Minecraftu jsme viděli pár vítězů nejlepšího songu, videa, ... Nechali si podepsat plakát od těch, co jsou známí crafteři. Mému synovi se všechny ty hlášky na pódiu líbily a já jen s povzdechem zjistila, jak stárnu. Literárky mě pokaždé zachránily od deprese a nenávistné kritiky této herní kultury.
Jelikož jsem seděla nedaleko Wii, na kterém si lidé pouštěli taneční písně a pak podle nich tancovali, skýtalo mi to neuvěřitelné množství černých myšlenek a musela jsem použít veškeré čistící mechanismy duševní hygieny. Kolik let už mi trvá, abych své tělo odnaučilo tancovat podle něčeho, podle někoho, podle choreografií, naučených kroků, aby se tělo osvobodilo od návodů, nánosů a tančilo podle pocitů. Nevím, zda lidé doma podle Wii tancují, hubnou nebo opravdu tohle využívají jen při davovkách... Tito lidé tančí přesné kroky podle naprogramovaných panáčků a jsou obráceni zadky k dalším účastníkům festivalu. Přihlížející nevidí do tváří, vidí pozadí, které tančí... V ruce nemají šátky, závoje, šavle, vějíře, chřestítka, ale remote... Jsou jejich těla svobodná? A mysl?
Odcházím opět do svého literárního undergroundu... a těším se, až kluci budou na tyto fesťáky moci chodit sami a já si půjdu maximálně poslechnout spřízněné psavce, kteří tam měli velmi zajímavé přednášky. Naštěstí jsem ze semináře o betačtenářích dostala od jedné z účinkujících spisovatelek výpisky:-)
Něco ale mám s některými účastníky PragoFFestu, těmi co milují fantastiku a sci-fi, společné. Únik do jiného světa... Ve svém psaní utíkám do městské fantasy, herní kultura mě ale neláká ani si ji vyzkoušet... Přijde mi pasivní a já jsem zastánce tvoření a propojení levé a pravé hemisféry:-)
