- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
V loňském roce u nás vyšlo přes 18 tisíc (!) titulů. Kvalitu neposuzuji. Ale co víc by si měli tzv. spisovatelé přát? Obávám se, že si přejí dotace, které závidí tanečníkům, divadelníkům, filmařům, výtvarníkům a dalším, co si je umí vydobýt. Budeme tu mít další skupinu závislou na dotacích? Např. čím více investujeme do filmu, tím jsou filmy hloupější. To chceme i v literatuře?
Možná někteří po tom volají. Já jsem nic o dotacích nepsala. Ale myslím si, že kdyby autor z každé prodané knihy dostal spravedlivou třetinu (další dvě nakladatel a distributor), tak by to možná také vypadalo s jeho uživením se jinak. Nevím, jestli jsou filmy zavedením dotací filmařům hloupější. Za poslední rok jsem byla mile překvapená některými českými filmy. Také si nemyslím, že úplně ok, když se knihy téměř nekupují, ale především půjčují, aby z toho autor něco neměl. Je jiná doba a knihy píší ti, co žijí. Zatímco dříve byl autor slavný a kupovaný teprve po smrti. Nebo chcete, aby dnešní autoři také umírali chudí, s houskou v kapse pro ducha literatury? :-)
Ještě se chci zeptat, co máte na mysli pod pojmem "lifestylová společnost". Pár single kariéristů z Prahy? Pochopte, že Praha není pupek svět a 9/10 lidí žije jinde než v Praze... a lidé, o kterých píšu - co čtou, mají knihovny, stejně jako jejich malé děti - ti asi opravdu nebdou "lifestylová" společnost - to budou normální účetní, ekonomové, inženýři, obchodní zástupci, právníci se SŠ a VŠ vzděláním různých generací (vypsala jsem lidi z okruhu mých přátel a široké rodiny)
A opravdu si kupují knih? Setkávám se už i mimo Prahu s domácnostmi bez knihoven. Lidé říkají, že knihy zabírají místo, práší se na ně a posílají děti do knihoven, pokud vůbec děti chtějí číst. Praha není pupek světa, přesto veřejnoprávní média, která jsou pragocentrická, právě ovlivňují všechny. Když budou psát jen o zahraničních autorech, tak české literatuře nepomohou. Jo, a k té zhrzenosti. Možná jsem, ale zrovna já patřila k těm málo šťastlivcům a měla loni recenzi v jednom magazínu jedněch novin. Dohledávala jsem jiné autorky a jiné autory a fakt nemají. Je to tristní situace.
Mám pocit, že si tu vylévá srdce zhrzená autorka, které kritici buď ztrhali její výtvory - nebo neuznali za hodné se jimi vůbec zabývat ...protože jinak by nemohla vytrhnout pár negativních jevů a napsat, že takhle to prostě JE. Knihovny v bytě (v obýváku, ložnici i v dětském pokoji) jsou součástí všech bytů nejen naší široké rodiny, ale i všech mých přátel - a nejde o nějaké výstavní kousky, ale knížky, co se skutečně čtou, ke kterým se lidé vrací. A co se týká literárních kritiků - jako ve všech oblastech jsou mezi nimi dobří i špatní (stejně jako učitelé, doktoři, truhláři...). Ale otevřela jste třeba někdy Tvar? Svět literatury? a řadu dalších? Tam nejsou kritiky českých románů?
Paní Šporková, otevřela, ale to je zase jen pro těch pár přemýšlejících, intelektuálních atd. Psala jsem o lifestylové společnosti a o tom, že i mí přátelé české autory nečtou. Pracovně se pohybuji mezi lidmi, kteří knihy doma nemají a skutečně tam mají jen to, co je prezentuje navenek jako buď bohaté nebo patřící k tomu, o čem média píší a točí a to je design, kulinářské umění aj. Pokusila jsme se prostě popsat společnost, jak ji vnímám a co je na ni tristní. Domnívám se, že literární kultura jde opravdu do propadliště dějin, ale nejsme z toho bezmocná. A už vůbec nechápu, jak někdo může prohlásit, že vše bylo napsáno.
Ta fotka mi připadá jak z mého bytu.
Při čtení blogu jsem získal dojem, o kterém nechci psát. Chci však psát o jedné věci, o níž jste se ani nezmínila.
Cena knih....
Pane Macháčku, vidím lidi nakupovat hromady oblečení, každý čtvrt nové, aby šli s módou, nakupují si drahé vintage věci nebo designové, takže v tomto případě bych 290 až 350 korun za knihu neřešila. A radši bych si koupil a jednu sukni méně. Tak to prostě je. Už je pouze málo jedinců, kteří si koupí knihu namísto toho, co se objevuje v časopisech jako to, bez čeho nejde žít. české autory nečtou knižní blogeři, nečtou je inteligentní lidé. Je to jakési pohrdání, které odněkud pramení. Z médií? Nevím. Ale rozhodně si za to nemohou sami spisovatelé tím, že nenapsali velký český román. Prohledávala jsem rok dozadu noviny a o českých autorech, kteří vydali loni knihu nic. Hledala jsem recenze na knihy, které byly vydány předloni a jsou výborné, ale žádná. Protože jsou to čeští autoři.