Pozor na hračku Kaiův letoun Airjitzu

Ludvík Vaculík řekl: „ Nemyslím, že je správné, aby si někdo myslel, že když popíše všecko, co špatného udělal, že tím dostane rozhřešení, že už je nevinný. Není. Jsi vinen, ale přiznáváš vinu.“

Proto následující text bude o mé vině a co všechno přinesla. 

„Mami, ty jsi fakt šílená,“ říká mi devítiletý syn poté, co zasednu v obýváku na zem a požádám mladšího syna, aby hračku z lega pouštěl tak dlouho, dokud se s ní nestrefí do mé hlavy. Chtěla jsem vědět, zda může způsobit velkou bolest nebo dokonce otřes mozku. Hračka sviští pořád okolo mě, ale pouze jednou mi dopadne na rameno, jinak mě pokaždé míjí o fous. Prostě kdybyste chtěli s ní někoho strefit, tak se vám to zaručeně nepovede. Pokud ji však chcete ukázat spolužákovi, který ji mermomocí chce vidět právě teď ve třídě, tak tu hlavu trefíte. Náhoda je blbec. A maminka ještě větší, když ráno při spěchu do školy řekla: „Jo, tak si vezmi hračku, když tam všichni kluci nosí.“ Vzal si s sebou svou oblíbenou z lega.

Okolo poledne jsem dostala do práce email od pana učitele, že se stal úraz. „Vrtulník“ dopadl na hlavu spolužačce, a protože jí začalo být špatně, volali mamince. Skončili na rentgenu. Bohu díky, žádný otřes mozku a ani příští den žádný symptom. Nicméně akce vrtulník měla dohru, protože v první a druhé třídě děti hračky nemohly nosit, tak se nic nestávalo, kdežto poslední týden se toho stalo až moc. Alternativní styl výuky nového pana učitele dovoluje vše, takže se maminky rozlítily. Kupodivu ne na mě a mého syna, ale na pana učitele. Od dětí totiž pochopily, že se to stalo o hodině a vlastně nikdo nevěděl, kdo zrovna hračku držel. Naštěstí můj syn jakožto aspík mluví vždycky pravdu, takže normálně řekl, že on, protože ho požádala kamarádka. Pokaždé když ho někdo o něco požádá (rozuměj dítě, s autoritami je to horší), tak to udělá. Třeba v přípravné třídě vypustil topení. Proto má asistentku pedagoga. Jenže ta také neviděla, kdo zrovna v tom chumlu vystřelil (?). Takže z akce vrtulník se nakonec vyklubalo, že není vůbec důležité, kdo vystřelil, kdo tam hračku přinesl, ale co se vůbec ve třídě o hodinách děje a jaké tam (ne)mají děti hranice. Ve třídě je zřejmě ráj a my maminky si musíme přečíst Čtyři dohody, jak nám pan učitel doporučil, protože člověk si dělá někdy problémy sám. Má totiž domněnky. Jsem hrozně ráda, že se v realitě posunu do vyššího duchovně-psychologického levelu. Knihu jsem četla, divadlo s Jaroslavem Duškem viděla, tak konečně se ji budu moci učit v praxi. Nemít domněnky.

Samozřejmě svou vinu nepopírám, hračky už syn nosit do školy nebude (zřejmě jako jediný) a velmi jsem si oddechla, že spolužačka zůstala po zásahu letounem zdravá.

Každopádně pozor na lego hračku Kaiův letoun Airjitzu!