Děti v pěstounské péči mají podle zákona už zaručenou možnost setkávat se s bio rodiči. Již po dva roky vznikají doprovázející organizace. A co děti v adopci a ty z anonymních vajíček? Právo znát své biologické rodiče je jedním ze základních práv člověka (Úmluva o právech dítěte, čl. 7 a 8, 1989). Petra Pávková mi před čtyřmi roky pomohla při hledání biologické matky a byla se mnou na prvním setkání. Najdete ji v mé první knize "Cesta k mým matkám" pod pseudonynem Pavla. Dnes se Petra Pávková hledáním a setkáváním s bio rodiči zabývá profesionálně.
Nově podle zákona musí být děti v adopci svými náhradními rodiči do šesti let informováni o tom, že nejsou jejich. Nic víc, nic míň. Kdysi to bylo dokonce tak, že do 18 let jsem si na matrice nemohla ani zjistit jména svých bio rodičů bez souhlasu náhradních rodičů. Když jsem přišla na matriku ve svých 37 letech, tak se matrikářka musela jít poradit s vedoucí, zda mi může umožnit nahlédnout na první stranu a vidět tak poprvé jméno své matky a snad i otce. To jsem ani do své knihy nedávala. Bylo vedro k zalknutí, vystála jsem frontu se synem, který se neustále v tom horku chtěl kojit, aby mi dáma řekla, že neví, zda jako dospělý člověk mohu vidět jména těch, kteří mě zplodili. Nakonec jsem si odnesla stránky dokonce okopírované. I o tom se museli na matrice poradit. Byl rok 2010.
Loni jsem díky ženě, která byla dána do adopce v 70. letech protiprávně a dokonce matce se zápisem v trestním rejstříku, dozvěděla, že porodopisy se neskartují, jak mi řekli v porodnici, ale ukladají se do Sbírky listin (paní Martina napsala svůj příběh do knihy "Nejsem tvá dcera"). Na Sbírce listin jsem také měla velký problém, aby mi umožnili nahlédnout. Okopírovat mi to prý nemohou a dokonce jsem si to nemohla ani já sama nafotit mobilem. Jméno otce a jeho totožnost tedy mám na papírku. Údajně musím požádat ministerstvo vnitra o to, abych si směla porodopis okopírovat nebo ofotit. Papír o mně!!!!! Tuto informaci jsem na Sbírce listin nedostala, ale musela jsem si ji najít. U nás je prostě přístup adoptovaných dětí k informacím o sobě tabu.
Přitom to zákon od roku 2004 změnil a dítě od 12 let si o sobě informace zjistit může. Neexistuje však doprovázející organizace, která by při hledání pomohla a dál hlavně při případném setkání. Sama vím, jak to byla náročná situace a kdo jste četl mou první knihu, tak víte, že se otevírají 13. komnaty. Proto jsem nesmírně ráda, že právě žena, která mě před čtyřmi roky pomáhala, si založila organizaci jako první v Čechách a bude dětem i dospělým ku pomoci při hledání i setkávání s bio rodiči. V cizině je to běžné.
Často potřebují pomoci hlavně osvojitelé, kteří dítě přijmou jako malinké miminko a prostě je mají za vlastní. Je to pochopitelné, ale pokud si dítě brali nejen pro vlastní potřebu a touhu mít dítě, tak právě pro tu lásku k němu mu přeci pomohou najít to, co běžně lidi znají. Ale není tomu tak. V ČR je to pořád tabu. Zvláště u starší generace náhradních rodičů, ale jak vidno i u uředníků. Dokonce některé pěstounské organizace mají stále v desateru: Není hlas krve. Na facu mi dokonce jedna paní napsala, vždyť mu osvojením dám své příjmení, bude po mně dětit tak co.
A co teprv děti, které jsou z anonymních vajíček, ze surogátních mateřství, děti, kterým matky zatajují pravého otce... a po celý život žijí v tom, že je něco divně? Neumožňovala bych darování vajíček anonymně. Ten příběh jde za vámi a pokud ho neznáte, tak nejste zakořeněni. Já už jsem. Dnes díky své první knize znám i rodinu svého otce. Bohužel on umřel, jeho už jsem nestihla. Kniha mi pomohla a jedna čtenářka poznala z knihy, kdo to je. Kdyby mi náhradní rodiče netajili jména, mohla jsem je poznat oba dávno.
Držím všem, kteří budou chtít poznat své kořeny, palce a přeji jim dobrého průvodce na této cestě k druhé matce a druhému otci.
Předejte kontakt na Petru Pávkovou všem, kteří hledají své kořeny a neznají je.
http://www.sefam.org/
Anketa pro vás: Mají adoptované děti znát své bio rodiče?
Ano
Ne
Ano a najít k této situaci dobrého průvodce
Ne, mají v rodném listě přeci osvojitele
Ne, bio rodiče jsou parchanti a jejich děti jsou nevděční odloženci, tak mohou být rády, že jsme si je vzali a vypiplali
