Norské sociální úřady se řídí už třicet let ideologií psycholožky Kari Killénové, letí mediálním světem. Barnevern je přebral doslova. To, co se tam děje, není tedy záležitostí posledních pár let, jen se to už nedařilo tutlat.
Kari Killénová "neuznává biologickou vazbu. Odebrání dětí je lék na všechno. Biologická vazba u dítěte nehraje významnou roli, důležitější je péče", píše Echo24. Její myšlenky jsou v psychologických knihách, skriptech a jsou stěžejním dokumentem každého sociálního úředníka, tedy i toho z Barnevernetu.
Její teze vychází z pozorování pouze 17 zanedbaných dětí v 70. letech. Podle ní se zanedbané dítě např. pozná i tím, že bylo komplikované těhotenství, má malé sebevědomí,…
Jeden magazín napsal, že tato žena na fotce vypadá jako neškodná dáma. Kdo trochu víte něco o neverbalitě, řeči obličeje, tak se na ni mrkněte.
Každopádně konečně se ví, proč tomu tak v Norsku, Dánsku je... Nejde tedy o prodej dětí, o obchod s dětmi, ale ono je to horší. Jde o dlouholetou ideologii a to vyléčit bude na mnoho let. Její zakladatelka ještě žije (81 let), učí, v roce 2013 dokonce dostala státní cenu za zásluhy.
Viděli jste film Máma mezi marťany? Při pohledu na Kari Killénovou a přečtení pouhých pár jejích myšlenek se mi vybavily pochodující robomatky v čele s marťanskou dozorkyní. Ta kdysi přišla s tezí, že jen robomatky jsou jediné, které dokáží dokonale vychovat malé marťánky (především holčičky). Podařilo se jí to tak dokonale, že rodina - táta, máma a jejich dítě - po několika generacích vymizelo i jako pojem. Ve filmu (částečně animovaném) je samozřejmě více myšlenek. Biologická matka ze Země slouží jen pro naprogramování zdokonalení Marťanek, když se narodí malí klíčkové. Co se stalo paní Killénové v dětství nebo snad už v nezvládnutém těhotenství její matky? Skoro se v jejím případě bojím použít i úřední slovo matka. Toto slovo Marťanky už neznaly. Natož aby věděly, kdo je máma, mamka nebo maminka. Při filmu vám trne v celém těle, duši i mysli.
Jak fungovali rodiče dámy, která je šedou eminencí sociálních úřadů v Norsku, když o rodičích se ona zmiňuje jako „o kolečku v soukolí, které je vždy nahraditelné i opakovaně“?
Taky se vám chce zvracet?
A co dělá naše ministryně Marksová pro české děti odebrané Barnevernetem? Nic. Jen samé alibi.
Chce se mi zvracet podruhé. Nechci takovou ministryni. Už jsem to psala i v souvislosti s roztržením na sebe fixovaných sourozenců, kdy holčička byla dána do adopce do Španělska a chlapec zůstal v dětském domově. Ministryně se vyjádřila, že je lepší láskyplná náruč náhradního rodiče aspoň pro jedno dítě, když nelze umístit obě. Nebezpeční jsou lidé, kteří popírají biologickou vazbu. I u nás byla na obdobné tezi náhradní rodinná péče založena, časy se lepšily, jenže Marksová je ze soukolí robožen a měla by se podívat na film „Máma mezi marťany“. Doufám, že by ji scéna, kdy Marťanka odkrývá díky obrazu, na němž je rodina – maminka, tatínek, dítě – lež, kterou byla odmala zpracovávána, dojala.
