U nás doma jíme zdravě ve vlnách. Snažím se, občas je to striktní, pak se to rozvolní, a já si v duchu říkám, že láska je důležitější než křik a pláč nad plně zdravým talířem. Mladší syn sladkosti bohužel miluje.
„Mami, já mám chuť.“ Typická věta pronášená každý den i několikrát. Ne vždy se podaří ji zvládnout ovocem nebo zeleninou.
„Dobře, jednu jedinou čokoládovou tyčinku a do večera už nic sladkého.“ Podávám prvňáčkovi čokoládu. Matýsku, víš, že existuje stát, kde když rodiče dávají dětem sladkosti, tak ty děti jim vezmou?“
„Cože?“
„Ten stát se jmenuje Norsko a děti tam smí sladkost jen v sobotu. Když někdo vidí dítě, že jí sladkost jindy, tak to může nahlásit a děti rodičům vezmou.“
„To není fér.“
„Taky si myslím. Lidi tam mají povinnost to oznámit. Třeba i zubař, když má dítě hodně kazů, tak to znamená, že jí moc sladkostí a tím pádem má špatné rodiče. Zubař zavolá sociální úřednici. Ta přijde i s policajtem k nim domů a děti jim vezmou.“
„To je zlej policajt a to nemůže být, policajti jsou hodní.“
„Kdybychom teď byli v Norsku, tak tě za tu tyčinku odvedou.“
„A kam?“
„K cizím lidem, kteří jsou podle státu Norska lepší než ti skuteční rodiče.“
„Já bych utek zpátky.“ Matýsek se přitulí s tyčinkou už rozbalenou.
„Ježíš, já bych najala detektiva a ten by tě vypátral a přived by tě zpátky, neboj.“
Po chvilce. „Nebo já bych tam radši jed zdravě.“
„No prima, tak tady taky, jo?“
„Tady nejsme v Norskuuu. Tady nebudu jíst sladké jenom, když potkáme Noráky.“
„Říká se Nory. Mimo Norsko tě nemohou za sladkost odebrat.“
„Uff.“
„A co když mají pravdu s tím sladkým?“
„Ne. Oni mají nejzlejšího prezidenta na světě.“
„Oni mají krále.“
„Norský král je zleeeej. To budu zpívat celý den. Norský král je zlej, norský král je zlej, norský král je zlej, norský král je zlej, norský král je zlej, norský král je zlej,...“
Pokračuje i s čokoládou v puse. "Norský král je zleeej, norský král je zleeej, norský král je zleeej, norský král je zleeej, norský král je zleeej, norský král je zleeej,...“
Tak a máme novou mantru a já červa v hlavě. Takhle to mám i s tou písničkou Spongeboba, té se také nemůžu zbavit:
Stále dál se dneska točí den,
píseň je krásná... (tady mi to pořád vypadává)
Zpívat přestat se nedá,
tak se přidej k nám
a zpívej tudu dudá...
P.S. Fotku syna se sladkostí sem radši nedám. Nejsme sice v Norsku, ale... Pod tímto strachem žijí rodiče v Norsku běžně. Netýká se to jen sladkostí, ale i jiných věcí, které mohou být považovány za zanedbání péče a signálem k odebrání dítěte. Každý sleduje každého a je povinností hlásit to, co je považováno za rodičovskou chybu.
