V jedné příloze o knižních novinkách píše literární historik o tom, že „česká próza potřebuje kvalitní mainstream, že potřebuje své Lucie Bílé a Ivany Trojany.“
Takže už se mezi literárními kritiky a historiky nevolá jen po velkém českém románu.
V případě pana Trojana je to humorné nebo urážející – podle vaší psychické výbavy – že byl pasován na herce mainstreamu. Mně to třeba vadí. A jsme u toho. Co je mainstream, že? Autor článku jako mnoho jiných literární kritiků, intelektuálních novinářů se nesnaží ani napsat, koho z literatury by tam zahrnul. V dalším odstavci však napíše, že při přehledu knižních novinek nehledí na vavříny, ale jde mu jakožto celé příloze o krásnou literaturu. A dodá další intelektuální šťouchanec, že mainstream sám a mainstreamový titul se pochválí a vychválí sám. Pak z české prózy vybere čtyři spisovatele a jednu spisovatelku.
Procházím si kulturní rubriky novin a časopisů do roku 2010 a u některých spisovatelů se raději dívám až do roku 2008, jestli přeci jen nenaleznu alespoň zmínečku o jejich vydaných knihách. Možná z této rešerše napíšu článek. Ale říkám si proč? Nic se nezměnilo. To, co se šeptá po desítky let, se nezměnilo. Autor muž má do médií dveře otevřené často i s debutem. S ním se udělají rozhovory a recenze na jeho knihu mají téměř všechny tištěné noviny. Autorky pokud nejsou z Fra, Hostu, Torstu (sem tam z Arga) jsou brány na milost. Jedny až dvoje noviny recenzi na jejich novinku otisknou. Zatím nemám rešerši o tom, zda recenze na autorku není vždy spíše šťouchanec a u spisovatele muže je to opravdu recenze.
To, co neprolezlo sítem, leží zpět na hromadě antikrásy 17 000 odpadu knih za rok. Čtenáři se naštěstí neštítí v tom přehrabovat a knihy mnohých z nich si přesto kupují. Prodejnost knih „ošklivých“ autorů je stejná jako těch autorů, než dostanou Magnesii Literu. Ti pak mají 2x větší prodej. Taky se šeptá, že ceny Magnesia Litery putují opakovaně zase jen vybraným nakladatelstvím. Kdo ví, co je na tom pravdy. Ono je příjemné, když se za knihu nejen pokryjí náklady, ale ještě nakladateli vydělá a distributor o trochu víc zbohatne. O autora nejde, ten má nejmenší procenta z knihy a i z větší prodejnosti díky ceně za knihu dostane honorář, který je tak na měsíc.
Prosím, nepište mi do komentářů, že jsem ukřivděná autorka. Já jsem jednu recenzi měla. Mně vadí ten princip, že nemáme žádné průvodce těmi tisíci kusy českých knih ročně, že se česká literatura redukuje na pár vyvolenců a ještě převážně mužského pohlaví. Vadí mi, že desítky (možná stovky) autorů novináři a publicisté ani nevezmou do ruky, aby si je náhodou neumazali knihami z nakladatelství, kterým pohrdají, autorkám se vysmívají, do některých literárních žánrů ani nezabrousí a nepřinesou čtenáři informace, co je dobré, co se dá číst a co už ne. Nutí mnoho kvalitních autorů právě do toho mainstreamu spadnout. Autoři už si sami zvou celebrity na své křty, aby se vůbec o nich někdo zmínil.
Pánové literární kritici (bohužel převážně to jsou muži), žádný velký český román neobjevíte (považuji to za nonsens a aroganci), žádné Lucie Bílé a Ivany Trojany také ne. Byt´je to vaše práce, neinformujete o knihách a autorech bez předsudků, domnívám se, že čtete povětšinou jen své přátele nebo knihy, které vám přátele doporučí.
Během týdne bylo 90. výročí narození spisovatele Williama Styrona. Tohle je jeho kritérium pro velký román: Skvělá kniha by ve vás měla zanechat mnoho zkušeností a trochu vyčerpání. Při jejím čtení byste měli prožít několik životů .
Prožíváte ještě vůbec něco, když čtete knihu?
P.S. A propos. Včera jsme na facu jedné spisovatelky debatovali o tom, co na Sjezdu spisovatelů padalo ohledně financování Asociace a literatury vůbec . (Z každé vypůjčené knihy v knihovně dvě kačky do fondu, pronesl v proslovou nakladatel Vopěnka). Samozřejmě peníze v nějakém fondu budí vášně. Pro koho by byly? Pro kamarády kamarádů?). Knihovny také bojují o svou existenci, takže se ředitel Moravské zemské knihovny Tomáš Kubíček brněnské ozval. Osobně bych radši dvě kačky z půjčené knihy konkrétního autora posílala jemu. Aspoň by se spisovatelé necítili jako absolutní socky v umění a designu. Je jasné, že systém okolo prodeje knih, honorářů spisovatelům a návratnosti nákladů nakladatelstvím je neúnosný. Když si produkt na sebe nevydělá, tak ať zanikne. Jenže kniha českého autora ještě než pokryje vůbec náklady prodejem, tak už je v knihovnách, kde si ji stovky (tisíce) čtenářů vypůjčí, a po vydání je zkopírovaná na „úložnách“. Co s tím?
A ještě pane řediteli Kubíčku, vyzýváte spisovatele, aby více chodili do knihoven jako spisovatele a také aktivní čtenáři na besedy. Sama chodím. Jako čtenář, jako čtenář na besedy. Jako autor nepatřím mezi topky, takže dostat se do knihoven je téměř nemožné. Vybíráte si. Krom toho také už moc peněz nemáte, takže zaplacení aspoň cestovného, je čím dál větší potíž. Autor si tedy musí vzít v práci volno a vše okolo besedy zafinancovat sám. Případně i nocleh, když je to daleko.
