Během odpoledne mi tři lidé na facu poslali odkaz na článek o rodičích, kteří si od surogátní matky vzali zdravé dítě a druhé s Downovým syndromem jí nechali. Někdy si připadám jako poradce na surogaci u nás. A to jsem napsala o tom jen román. Sama jsem žádné dítě nikomu neodnosila a jakožto plodná žena jsem po nikom tuto službu žádat nemusela.
Mezi námi jsou ženy, které opravdu dokáží odnosit dítě jinému páru. Nechají si v pravit do svého těla cizí vajíčko oplodněné cizím mužem. V některých zemích je to zakázáno, v jiných se z toho stala surogátní turistika. Bílým ženám nosí ženy s tmavou pletí v domech pro to určené. Děti své nosičky nikdy neuvidí. Domov na devět měsíců jako by nebyl.
Možná má slova budou krutá, ale lidé, kteří spolu nemohou mít dítě, k sobě nepatří. Buď se s tím smíří nebo jdou od sebe. Ženy, které nemají ženské orgány v pořádku a kvůli tomu nemohou mít dítě, nemají mít děti. Lidé, kteří si dítě mohou vybrat, až když je narozené (adopce, pěstounská péče, surogátní mateřství) podle mě tíhnou k selekci. Kdo by si dobrovolně koupil nehezkou housku, rozměklé rajče, žampiony s plísní? Když si můžete něco vybrat, jak si vyberete? Ještě vědomě to nějak zpracujete, ale podvědomě? Domnívám se, že ženy (i muži), kteří nemají vlastní dítě mohou tíhnout k převýchově. Ne k výchově. Mít ho tak jako by byl po mně.
Kdysi jsem také bojovala s neplodností. Vím jaké to je každý měsíc se hroutit, že matka příroda je zase silnější. Nikdy jsem však nesáhla po jiné metodě než přírodní. Jsem si jistá, že kdyby selhaly a zůstala bych bezdětná, tak bych žádnou umělou metodu nepodstoupila. Neodsuzuji tyto neplodné ženy. WHO od roku 1977 vidí neplodnost jako nemoc a každý má právo na léčbu nemoci všemi dostupnými prostředky. Umělé oplodnění nám umožnilo z ženy udělat živý inkubátor. Ten jev tu je a není možné před ním zavírat oči nebo ho dokonce zakazovat. Lidem, kterým jednoho dne spadne do náruče dítě a žena ho nenosila ve svém těle, jim bych doporučila přípravu, sebezkušenostní výcviky... Jde jim přeci o potřeby dítěte a nejen o vlastní: já chci dítě zdravé, krásné, růžové...
