Děkuji za vaši osobní zkušenost. Taková poskládaná skládanka ...

Máte pravdu, paní. Každý má právo vědět, kdo je a odkud pochází, kdo byli jeho předkové a jaké výhody či risika zdědil.

O rodině z matčiny strany jsem nevěděl téměř nic. Tak jsem se rozhodl zapátrat a abych se v tom vyznal tak jsem si pořídil program a udělal rodokmen - přehled.

Zde bylo hodně osobních tragédii kdy za války při náletu zemřel strýc v kočárku, bylo mu tři měsíce, po válce se přestěhovali do pohraniční kde je přepadli banderovci... . 

Dnes už chápu proč o tom máma nemluvila a pochopil jsem i ten rozměr kdy lidi zde mají své tajemství.

Tedy poznal jsem i tuto rovinu a zde bych byl velmi opatrný, je potřeba taky myslet v tom rozměru,  jak by mi bylo kdyby někdo řešil můj život jež musel navíc řešit drsnosti života ... .

Vaše teorie má podstatnou vadu-nikdo objektivně nezná svůj rodokmen dále než někde k dědovi či Babičce-fakt je ten, že nelze vyloučit záměnu, nevěru....

Domyslela jste svůj názor zcela-co děti které rodiče nechtějí a ženy je odnosí jen proto, že ví, že je bez problémů a jakýhkoliv dalších vyzeb dají k adopci?

Tyto děti se z části nenarodí a z nějaké malinké části je po porodu možná někdo zabije-podle mě je to nesmyslné aby mělo dítě právo znát své rodiče-u pěstounství nepochybně ano-proč by to ale mělo být při adopcích  či osvojeních?

Kdo neni liny, tak si svuj rodokmen muze zjistit cca do 8. generace. Matriky jsou digitalisovane a na netu. Neni to sice 100%, ale velka sance na ziskani pravdivych informaci tu je.

Stejné právo má i ten, pro jehož zrození byly použity spermie nebo vajíčko dárce/dárkyně. Problémem asi bude, jestli se to bude vztahovat i na případné dědictví nebo výživné, to asi těch dárců kvapem ubyde.

Biologicke a pravni rodicovstvi jsou dve odlisne veci.