Židovská Bytča - synagoga, hřbitov.

Bytča je slovenské město ležící na řece Váhu na úpatí Javorníků a Súľova. Patřilo nejprve biskupství v Nitře, pak rodům Thurzo (Juraj byl slovenským palatínem a nechal postavit pro svých 6 dcer renesanční Svadobný palác), Eszterházy a Popper. Židé sem přišli přes Moravu s největší pravděpodobností po vyhnání ze Španělska. Před druhou světovou válkou žilo ve městě téměř 10% Židů, kolem 350 osob. Dnes ani ne 10. Většina po roce 1945 odešla do Izraele.

"Na památku 410 obětí šoa z Bytče."

Většina židovského obyvatelstva Bytče ve 30. letech minulého století obývala domy na náměstí a v blízkém okolí. Do nejmenšího domečku na náměstí se přistěhovala vdova Lipscherová se třemi dětmi Ivanem, Kolomanem a René a prarodiči v roce 1919  z Velkého Rovného po vydrancovaní a vypálení jejich hospodářství v období bezvládí mezi zánikem Rakouska-Uherska a vznikem Československa. Její manžel tehdy zahynul. V roce 1932 se přestěhovali do Žiliny. 

Do dnešní doby se dochovaly nejvýznamnější židovské památky - synagoga a hřbitov v Hliníku nad Váhom. Obě souvisí se šlechtickým rodem Popperů, kterým před válkou patřil také místní zámek a pivovar. Popperovci nechali přistavět k zámku klasicistní budovu, ve které se nacházel hotel a jejich sídlo. Renesanční zámek v jejich vlastnictví byl přeměněn na 12 bytů. V době Slovenského štátu v něm bylo zřízeno židovské ghetto.

Nová neologická synagoga byla dokončena v roce 1886. Nechal ji postavit na svém pozemku Leopold Popper, který v roce 1868 koupil celé panství. V té době také nechal postavit budovu židovské obecné školy, kterou navštěvovaly i nežidovské děti kvůli vysoké kvalitě výuky a také kvůli němčině. 

V roce 1906 byl v Bytči založen židovský hřbitov, který však byl v roce 1979 zrušen. Jako poslední zde byla pohřbena Lili z rodiny Weinbergerů, která zemřela v roce 1955 na následky válečných útrap. Dnes je zde jen původní kaštanová alej a pomník na místního hlavního rabína  Jaakova Valliera, který nechal postavit jeho americký pravnuk a na památku těch, kteří žádný hrob nemají. Je na něm nápis ve slovenštině, angličtině a hebrejštině.

Částečně (spodní část hřbitova ve svahu byla zničena při stavbě cesty kolem nově vybudovaného Hričovského kanálu) zachovanému židovskému hřbitovu v Hliníku nad Váhom vévodí monumentální, i když značně zchátralá hrobka rodu Popperů. Hřbitov byl zarostlý, a tak schovaný před zraky veřejnosti. Bohužel po dobrovolnické brigádě studentů místního gymnázia, kteří prostor obětavě vyčistili od náletových dřevin a znovu vztyčili zborcené náhrobní kameny, se otevřel prostor pro vandaly a zloděje, takže celý hřbitov je v podstatě zničený. Vnitřní část náhrobku Popperů byla nedávno přemalována bílou barvou kvůli zakrytí sprejerských malůvek a nápisů.

Poslední potomek rodiny Popperů zemřel bezdětný ve Švýcarsku, takže se nemá kdo o hrobku postarat. Jeho otec, doktor Lothar Popper narozený v Bytči 1887, zemřel 15. září 1963 poté, co jej nešťastnou náhodou srazil vlak před vjezdem do nádraží v Bytči. Letos tomu bude 50 let. Je pohřben na městském hřbitově v Bytči a o jeho hrob se stará majitel pivovaru. Lothar dovolil používat značku Popper místnímu pivovaru za podmínky, že se postarají o jeho hrob.

Zchátralou stavbu synagogy postupně opravuje OZ Biblické centrum. Postupně byla zrekonstruovaná střecha a krovy a provedena izolace stavby proti vlhkosti. V současnosti se čeká na finanční prostředky na znovuzasklení oken s vitrážemi v původní podobě.

S osudem nejen Židů v Bytči souvisí pro některé "slavný" místní rodák, katolický kněz a prezident Slovenského štátu, kněz Jozef Tiso, na jehož rodném domě u náměstí je umístěna pamětní deska a stále je živá snaha o proměnu domu na jakési sociální centrum, když ne přímo muzeum. Jezef Tiso jako jeden z mála představitelů Slovenského štátu byl v poválečném procesu odsouzen k trestu smrti a v roce 1947 popraven. Většina členů Hlinkových gard, arizátorů a představitelů Slovenského štátu, kteří se aktivně podíleli na vyvezení většiny z 90ti tisíc slovenských Židů na východ, za což Němcům zaplatili 500 říšských marek za osobu z arizovaného židovského majetku, nebyla nikdy potrestána.

Většina vyvezených Židů prošla koncentračním střediskem v Žilině, kde dnes stojí památník obětem šoa a každoročně zde probíhá pamětní setkání.

Jeden z bytčianských Židů pan Pavel Král sepsal knihu o Židech v Bytči a postaral se o vybudování památníku v izraelském Holonu a lesa k uctění památky na všechny Židy, kteří v Bytči před válkou žili. Jeho knihu přeložila paní Hana Mayer do hebrejštiny a brzy vyjde i v angiičtině.

Zde jsou fotografie některých domů, ve kterých bydleli Židé, kteří byli zavražděni v šoa či emigrovali.

Pro popis fotografie na ni najeďte kurzorem.

http://www.bconline.sk/synagoga/historia