Léta vyváděly na bezu v sousední zahradě svá mláďata hrdličky. V zahradě je pes, který na ně nahoru nemůže, a tak byly chráněny před nebezpečím z mé a zahrady dalších sousedů v podobě akčních koček. Moje kočka je poměrně klidná.
Další sousedé mají takzvanou kočku stromovou, která si nenechá ujít výhled z korun okolních stromů a ráda si tam hoví a pozoruje.
V létě se objevila na trávníku hromádka peří, krátce nato se u nás objevilo v trávě šedo-hnědé mládě hrdličky. Potichoučku se krčilo v trávě a neozvalo se ani, když je potrápila kočka. Protlačila jsem je pod plotem do vedlejší zahrady, ale za chvíli bylo zpátky. Co s ním? Rodiče je hlídali, ale zabránit přístupu koček nedokázali.
Policie mi sdělila adresu a kontakt na Záchrannou stanici pro Jeseníky v Rudě nad Moravou. Bylo velmi horko, a tak jsem utrápené ptáče postříkala odstátou vodou na zahradě. Potom se trochu vzpamatovalo a koukalo na mě, co se jako bude dít. Dala jsem je do papírové krabice od bot a čekala na pracovníka stanice, až si pro mládě přijede.
Dozvěděla jsem se, že hnízdo zřejmě napadly poštolky, které se i nyní ozývaly. Jedno z mláďat zřejmě zabily. Moje mládě prý bude létat až nejdříve za měsíc, vše se stalo v červenci. Taky prý musí dostat antibiotika, protože v ústech kočky jsou škodlivé bakterie.
Později jsem chtěla do stanice zavolat a zeptat se na osud mláděte. Když jsem asi před měsícem pracovala na zahradě, na plot si sedla hrdlička s charakteristickým bílým páskem kolem krku a seděla a neuletěla, ani když jsem na ni promluvila, ještě se jednou objevila, pak už ne. Na vysokém smrku u sousedů se usadily poštolky, tak snad ji neulovily.
