Tak nazývají tehdejšího vrchního zemského rabína Dr. Federa "Děti Maislovky", které od roku 1966 vzdělával nejen v tom, co je to židovství na Židovské náboženské obci v Praze. Po okupaci v roce 1968 většina židovské mládeže byla nucena emigrovat. Dnes jsou rozptýlení po celém světě.
Rabín Dr. Richard Feder, narozen 1875 Václavice, zemřel 1970 Brno,
Těch pár stovek Židů, kteří přežili běsnění a kruté boje války, se vrátilo do vlasti (někteří zůstali v zahraničí). Záhy, po roce 1948, však velká část z nich opustila zemi již navždy. Vznikl stát Izrael, kde se většina nadšeně usídlila. Přestože v Československu museli zanechat veškerý majetek a ještě za povolení se vystěhovat zaplatit.
Přeživší začali po válce konečně žít, zakládali rodiny a vytvářeli zázemí, což bylo bez zmizelých členů většinou velké rodiny velmi náročné. Rabín Feder, který přežil z celé rodiny jediný, se po válce snažil navázat na předválečný život kolínské obce, kde byl tehdy rabínem. V roce 1953 se stal rabínem v Brně. Zdecimovaná komunita se snažila předat židovství zejména dětem, první poválečné generaci.
V roce 1964, právě pro mladé, narozené koncem války či po ní, byla hlavně uspořádaná první mládežnická tryzna v Terezíně. Mládež z celé republiky se sjela do Prahy, na Hlavní nádraží, odkud je přistavené autobusy odvezly do Terezína, který většina navštívila poprvé. Chtěli zde vzpomenout a uctít své prarodiče, tety a strýce, bratrance a sestřenice, či dokonce rodiče či sourozence, kteří zde museli žít v krutých podmínkách, z nichž někteří byli odvezeni tam, odkud pro většinu nebylo návratu. Zůstaly po nich jen vzpomínky a sporadicky fotografie.
Rabín Feder v otřesných podmínkách Terezínského gheta se snažil vykonávat činnosti spojené s rabínskou a učitelskou funkcí. Přestože během války přišel o celou rodinu, manželku i rodiny s dětmi svých tří dětí. Přestože mu bylo již téměř sedmdesát let, v Terezíně se také uzavíraly židovské sňatky a konaly obřady spojené s židovstvím.
Po válce byl často šikanován úřady, též nuceně přestěhován. Přesto dokázal pro děti a mládež vytvořit při výuce a činnosti oázu klidu a lásky.
21. září 1964, tehdy mu bylo již 89 let, byl jedním z organizátorů mládežnické tryzny v Terezíně. Dcera tehdejšího tajemníka celostátní Rady židovských obcí, který zajišťoval a organizoval tryznu, vzpomíná, jak její otec musel žádat o povolení na církevním odboru.
Většina mladých byla v Terezíně poprvé. Dodnes vzpomínají, jak na ně cesta do Terezína udělala velký dojem. Zúčastnili se a řečnili zde mnozí, když bez papíru pronášel svou řeč rabín Feder, byl to zážitek. Tryzna se uskutečnila na terezínském hřbitově před Malou pevností.
Bylo prý tehdy pochmurné počasí, součástí tryzny byla prohlídka Malé pevnosti, ukazovali jim, kde věznili antifašistické odbojáře, jak je mučili a popravovali, o ghettu se nemluvilo, ale oni tam byli kvůli tomu ghettu, kterým prošli či zde byli umučeni jejich příbuzní. Někteří z mladých se zde narodili a jako zázrakem se dočkali konce války.
Mladí potomci přeživších Židů z celého Československa pak odjeli zpět do Prahy, kde si prohlédli prostory židovské radnice, též starý židovský hřbitov a synagogy včetně Pinkasovy se jmény téměř 80ti tisíc Židů z Čech a Moravy, kteří byli zavražděni v šoa. Tato synagoga pak byla přes 20 let uzavřená pro veřejnost.
Čtyři mladí z Plzně vzpomínají, jak druhý den navštívili izraelské velvyslanectví tehdy ještě ve Voršilské ulici poblíž Národního divadla. Přijal je tehdejší tajemník velvyslanectví pan Yaron (původem z Československa), a tehdy poprvé slyšeli izraelskou hymnu Hatikvu (Naděje). Po návratu do Plzně jim vedení obce vyčítalo, co si to prý dovolili se tryzny zúčastnit. Inu byla to těžká doba.
Přesně po padesáti letech od konání první mládežnické tryzny se v Terezíně uskuteční v neděli 21. září 2014 její veřejná připomínka. Na hřbitově u Malé pevnosti se v 11.00 hodin setkají dnešní mladí, tehdejší účastníci i hosté. Všichni jste srdečně zváni.
