Volyňští Češi v bývalých sudetech - Nový Malín

Poválečná historie obce s novým názvem Nový Malín na Šumpersku se začíná odvíjet v roce 1867 na Slovanském sjezdu v Moskvě, kde česká delegace vedená Františkem Palackým a Františkem Riegrem dojednala s carskou vládou možnost osídlení na Volyni. V té době, po Prusko - Rakouské válce, byly Čechy nejvíce postiženou oblastí. Zejména po roce 1866, kdy se zde odehrála rozhodující bitva u Hradce Králové, ve které Prusové porazili Rakousko.

Jen několik osob přežilo masakr. Post Bellum

Volyň je oblast na severozápadě Ukrajiny s hlavním městem Luck. V roce 1986 došlo k havárii atomové elektrárny v Černobylu na Volyní protékající řece Pripjať. Volyňští Češi byli touto tragédií také zasaženi. V té době zde žilo ještě nejméně 10 tisíc Čechů a Moravanů. Po roce 1989 byli vybídnuti k přestěhování do Československa. V devadesátých letech se rozhodlo k návratu přes 2000 osob.

Obec Český Malín byla založena zemědělci z oblasti Lounska, Žatecka a Rakovnicka v roce 1871 hned vedle ukrajinské obce Malin s oblastním městem Rovno. Přistěhovalci zakoupili nevyužívanou půdu od polského statkáře Slivinského. Kromě levné koupě půdy jim slíbila carská vláda právo na zakládání výrobních podniků, právo na národní školství, na vlastní samosprávu, na náboženskou svobodu, osvobození od placení daní po dobu dvaceti let a osvobození od vojenské povinnosti (v Rakousku-Uhersku byla tehdy 3letá povinná vojenská služba).

Obyvatelé Českého Malína postupně postavili školu, kde se vyučovalo v českém jazyce. V roce 1884 byl vydán zákon, podle kterého se pravoslaví stalo státním náboženstvím. V obci byla zřízená knihovna, dobrovolný hasičský sbor, ochotnický divadelní spolek a druhá, círevní škola. Obec byla na mnohem vyšší úrovni než okolní obce ukrajinské.

Během první světové války byla obec zničená. Obyvatelé uprchli do východnějších oblastí. Po návratu museli obec znovu vybudovat. V roce 1921 připadla západní Volyň a s ní Český Malín Polsku. Před druhou světovou válkou Poláci tlačili na zrušení českého školství a zabrání půdy českým zemědělcům. V září 1939 po podpisu smlouvy Ribbentrov-Molotov okupoval západní Volyň Sovětský svaz. Následovala kolektivizace zemědělství, zakládání kolchozů, znárodňování, lidé mizeli v táborech na Sibiři. Po napadení Sovětského svazu v červnu 1941 přišli Němci, kteří si zde podle slov pamětníků dělali si co chtěli.

V nedalekém městě Rovno nechali Němci desetitisíce sovětských zajatců živořit na oploceném holém poli. Po několika zimních měsících poslední přeživší, jen kostry, postříleli. Za jediný den ve městě postříleli 18 tisíc Židů. Když lidé vycházeli z kostela, na stromech kolem cesty se houpali Židé s cedulkami na krku: "Zuby jedovaté zmije byly dnes zlomeny!"

Osud Českého Malína byl zpečetěn ráno 13. července 1943. Ukrajinci v té době vyvražďovali Poláky a polské vesnice. Poláci pro ochranu vstupovali do německých oddílů. Tehdy do Českého Malína vpochodovala jednotka vojáků v německých uniformách. Někteří prý mluvili polsky. Během několika hodin upálili, zastřelili a ubili přes 400 vesničanů, včetně žen a dětí a starých lidí. Zachránilo se jen několik osob.

Jako reakce na masakr vznikla v oblasti odbojová skupina Blaník, která připravovala Čechoslováky na vstup do armády. Po příchodu Svobodovy jednotky na toto území v březnu 1944 byly zdokumentovány zločiny z 13. července 1943 v Českém Malíně. K jednotce se tehdy hlásilo přes 10 tisíc volyňských Čechů včetně dětí a starců, velký byl i zájem žen.

Po osvobození zůstali bojující volyňští Češi v Československu. Byli dislokovaní v Žatci. Postupně přijeli do Žatce další v roce 1947, celkem přes 40 tisíc osob včetně navrátilců z Gulagů. Většina z nich osídlovala území po odsunutých sudetských Němcích. Po nástupu komunistů k moci byli Volyňáci často perzekuováni, protože pravdivě informovali o realitě života v SSSR.

Část volyňských Čechů se usadila v původně německé obci Frankštát na Šumpersku, která byla 13. července 1947, u příležitosti 4. výročí vypálení Českého Malína přejmenována na Nový Malín.