Úvaha o úpadku naší společnosti

Místní ovzduší ještě víc zhrublo a stalo se ještě více nenávistným.  Stačí se mrknout do diskuzí pod blogy, a nejen tam...

Kdysi jsem neotvírala diskuze pod svými blogy, abych byla ušetřena nájezdům škodolibých zlounů, teď je mi to jedno, prostě jim poděkuji za příspěvek do diskuze a je to brzy přestane bavit a odtáhnou zase někam jinam.

Jistě jste si také všimli, že přibývá nenávistných a nyní již násilných útoků na kohokoli, hlavně však na ty, kteří mají jiný názor. Padají urážky, pak rány a stříká se intim, pardon, pepřovým sprejem.

Na - nenazvala bych to demonstrací, ale setkání lidí v Praze-  jsem pocítila opět po dlouhé době souznění s lidmi, kteří mají podobné názory a pocity jako já, a také jsou ochotni pro lepší svět něco udělat, někam jít, něco vyjevit.  

V období komunismu lidé si něco jiného mysleli a něco jiného říkali, teda většina. Mrzelo mě, že já to neumím, že jsem co na srdci to na jazyku. Po roce 1989 a s Havlem, jsme se zase naučili říkat co si myslíme, bohužel někdy i věci hodně nenávistné. Jak řekl jeden politik:Za komunismu jsem říkal co si myslím, a teď to nebudu měnit."

Na konferenci o spolupráci v Evropě v Brně jeden člověk z pléna slovně napadl právě do sálu přicházejícího předsedu Pirátů. Prý není vhodně oblečen a v TV neříká ty správné věci. Dochází k dalším a dalším případům takovýchto útoků. Bravo politici, kteří šíříte jen nenávist a zlo, protože je máte sami v sobě a radujete se z toho, že v tom nejste sami, že.

Při návratu domů z pondělního setkání v Praze nasedám do taxíku a začínám rozhovor s řidičem, že jedu z demonstrace. Ani nestačím dopovědět větu a pán na mě vychrlí všechnu nespokojenost světa a hlavně svou. Opáčím, že pokud je člověk nespokojený, je lepší třeba jít na demonstraci než nadávat (kudy chodím a jezdím). Nato se dozvím, že:To stejně nemá cenu, protože se nic nezmění. Řidič je neupravený, ošuntělý a v očích má zlobu. Vystupuji před domem s pocitem úlevy. Od někoho rozvášněného zlobou můžete odejít, z taxíku ne. 

Podobné je to v našem městě, nespokojenost a zloba vůči někomu, kdo je ochoten a schopen říci co se tady děje. Lidé se bojí kliknout i jen na slušný příspěvek na FB. Cítím, že je to tu zase nějaké stejné jako za komoušů, jen tisíce lidí na setkáních již po celé republice mi dává naději, že nejsme sami, že je nás mnoho, kteří jsme schopni vyjádřit svůj názor a něco pro jeho splnění udělat. Pamatujete se, jak lidé mlčky plnili co měli, aby neztratili práci, neztratili svůj klid, aby se jejich děti dostaly na školu atd, atd, už je to tady znovu...

Někteří politikové konají jako bychom byli děti. Vzpomínáte na Štěpána v listopadu 1989? Lžou, kradou, někteří i vraždí, ale pořád jim to prochází a spíše se situace zhoršuje. Jsou odejiti lidé, kteří neplní jejich příkazy a nasazování loajální přizvukovači a vykonavači. Lidé, bděte, jinak se vrátíme tam, po čem se mnohým stýská, do komunismu, kde měli mít všichni všeho dost, to už skoro máme, že.