Útok v Paříži je všednodenní realitou Izraele už několik desetiletí

Georges Wolinski, osmdesátiletý karikaturista, se stal jednou z popravených obětí včerejšího pařížského masakru. Jeho díla uveřejňovaly nejprodávanější francouzské noviny a časopisy.

Georges se narodil v Tunisu. Jeho rodina uprchla po roce 1948, kdy vznikl Izrael, do Francie. Většina z téměř jednoho milionů Židů, kteří byli v té době vyhnáni z arabských zemí, byla nucena ve své dosavadní vlasti zanechat veškerý majetek, odešli jen s tím nejnutnějším, hlavně do Izraele.

Svět je zděšen tím, co se stalo v Paříži. Předseda české pobočky Mezinárodního křesťanského velvyslanectví, ICEJ, Mojmír Kallus, které sídlí v Jeruzalémě, napsal: Promiňte, ale mám pocit, jakoby se někteří Evropané probírali z hlubokého spánku. To, co se stalo v Paříži, znají v Izraeli už řadu desetiletí a snaží se tomu civilizovaným způsobem čelit. Evropa by jim konečně mohla vyjádřit trochu pochopení. Je to setkání s čirým barbarstvím. To neospravedlňuje sklony k rasismu na straně obětí ani předsudky vůči muslimům. Ale rozhodně je naprosto nesmyslné hedat pro motivy útočníků pochopení. Vrah zůstane vrahem.

Nedávno napsal Avidan Madar z Jeruzaléma: I am at my ant in France. (Jsem u své tety ve Francii.) Trochu to popletl. Místo aunt=teta, použil ant=mravenec, no, vypadlo mu jedno písmenko, to se stává.

Avidan je mladý muž, který žije v Izraeli. Rodina jeho matky pochází z Maroka a celá žije ve Francii. Jen jeho matka se rozhodla žít v Izraeli. Vzala si Žida z Jemenu, jehož rodina byla leteckým mostem spolu s dalšími tisíci jemenskými Židy přepravena tajně do Izraele.

Není náhodou, že do Izraele se v loňském roce přistěhovalo z Francie téměř 8 tisíc Židů. Je to mnohem více, než z Ukrajiny, kde je občanská válka.