Obyvatelé obcí Tršice a Zákřova od roku 1942 do konce války ukrývali židovskou rodinu Wolfových. Nejmladší syn Otto, tehdy patnáctiletý, si v době ukrývání psal deník dnes srovnávaný s deníkem Anny Frankové. Celá obec se o ukrývaných postupně dozvěděla, včetně místního vrchního četnického strážmistra Mičulky. Nikdo z nich ukrývanou rodinu ani ty, kteří se o ni s nasazením života starali, neprozradil.
Deník Otty Wolfa vydaný knižně a pět panelů informačních tabulí Naučné stezky.
V loňském roce byl v centru obce Tršice odhalen památník místním obětem holokaustu a šesti osobám z Tršic a Zákřova, které obdržely titul Spravedlivý mezi národy za pomoc rodině Wolfových. Tento titul je udělován osobám nežidovského původu, které pomáhaly při záchraně židovských spoluobčanů během holokaustu.
Rodina Wolfova pocházela z Olomouce. Později odešli do Tršic, kde nebyli tak nápadní, a otec rodiny Bertold Wolf zde dříve působil a měl v obci známé. Nejprve celá rodina žila v domě č.p. 256 Aloise Herinka na okraji obce, který se později staral o jejich majetek až do osvobození.
Rodina Wolfova byla povolána do transportu, který odjel z Olomouce do Terezína 26. června 1942. Všichni vystoupili dne 22. června z povozu na okraji Olomouce a pěšky se vrátili do Tršic, kde již měli připravený úkryt. Rodina postupně vystřídala několik úkrytů včetně toho v obci Zákřov na konci války. V ten samý den si nejmladší syn začal psát deník. Zápisky končí několik dní před jeho násilnou smrtí.
V úkrytu žili 4 lidé: matka Růžena, otec Bertold, Otto a jeho starší sestra Felicitas. Ottův o 12 let starší bratr Kurt před válkou studoval medicínu, studium však musel opustit ještě před promocí. Po okupaci Československa odešel do Sovětského svazu a později zde vstoupil do Československé vojenské jednotky. Četař Kurt Wolf padl v boji u Sokolova 9. března 1943 a byl posmrtně vyznamenán.
Rodina Wolfových se v závěru války ukrývala v sousední obci Zákřov. 18. dubna 1945 večer obklíčil kozácký prapor (Vlasovci) určený k potírání partyzánů pod vedením Gestapa malou obec Zákřov. V obci pak zapalovali, stříleli, zatýkali a drancovali. Spolu s místními obyvateli byla zatčena i rodina Wolfova. Nakonec byly ženy, děti a starší muži propuštěni. 23 mladších mužů bylo ve škole ve Velkém Újezdě vyslýcháno a mučeno, čtyři muži z Tršic pak byli ještě propuštěni na svobodu. Prvním ztýraným byl hned na počátku identifikovaný osmnáctiletý Otta jako Žid. Byl nelidsky zmlácen a mučen, přesto neprozradil své jméno, svou rodinu, ani jejich zachránce.
20. dubna večer pak Gestapo a Vlasovci odvezli devatenáct obětí do lesa u Zákřova, kde všechny postříleli a v blízké dřevěné boudě je spálili.
V pátek 11. dubna 2014 byla zprovozněna Naučná stezka po stopách Otty Wolfa. Pět zastavení s informačními tabulemi na pětikilometrovém okruhu informuje návštěvníky o osudu ukrývané rodiny Wolfovy a jsou umístěny:
- Obecní úřad a muzeum Tršice - zámek.
- Lesní úkryt rodiny Wolfovy na okraji obce - památník v lese.
- Zákřov - památník tragédie obce.
- Tršice hřbitov, kde jsou pohřbeny oběti masakru.
- Tršice náves - pomník obětem holokaustu.
Slavnostního zahájení provozu Naučné stezky se zůčastnili kromě starostky obce Tršice také zástupci Židovské obce Olomouc, předseda sdružení Iniciativa pro podporu vypálených obcí a předsedkyně Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel.
Jedním z hlavních sponzorů je také majitel Jezdeckého areálu Tršice.
