Svítání nad Sudety?

Historie názvu obce Nová Seninka v Kladském sedle v Jeseníkách začíná na konci války vypálením osady Prlov, části obce Seninka na Valašsku. Poté, co 1. partyzánská brigáda Jana Žižky z Trocnova přešla z oblasti Slovenského národního povstání na Moravu, což bylo spojeno s velkými ztrátami na životech, operovala na Valašsku pod vedením Dajana Bajanoviče Murzina. Místní lidé partyzány všemožně podporovali, což samozřejmě zaznamenalo i brněnské Gestapo.

Obyvatelé Prlova aktivně podporovali partyzány, za což většina z nich zaplatila životem. V ranních hodinách 23. dubna 1945 byla osada Prlov obklíčená a zaživa zde Gestapo upálilo 23 lidí, mezi nimi i malé děti.

Po válce se někteří z obyvatel osady přestěhovali do obce Spieglitz v Sudetech, jejíž němečtí obyvatelé byli odsunuti do Německa. V roce 1948 obec dostala název Nová Seninka.

Název obce Spieglitz souvisí s německým pojmenováním Spielberg a Speilendorf (strážný vrch, vesnice), které vždy ležely při hraničních přechodech. Zde při přechodu z Moravy do tehdy pruského Kladska. První české obyvatelstvo přišlo po roce 1918 a bylo to 16 osob ze 421 obyvatel. Jednalo se o rodiny zaměstnanců zdejší celnice při hlavní silnici do Pruska.

V současnosti žije v Senince 58 obyvatel ve dvanáci trvale obydlených domech. Severní hranice obce Nová Seninka je dnes současně státní hranicí s Polskem. Obcí vede silnice nahoru do Kladského (dříve Spieglitzkého) sedla. Většina obyvatel žije v tzv. bytovkách v dolní části obce, kde stojí opuštěná stará škola z roku 1766, první v okolních obcích. Místní provozují ovčinec a také ubytovnu s hospodou, kterou si oblíbila šumperská Schola od sv. Jana Křtitele a využívá ji pro svá pravidelná soustředění. Vedle ubytovny v horní části obce stojí raně barokní kostel sv. Jana Křtitele postavený v roce 1689.

V obci není obchod, avšak dojíždí sem spousta chatařů a chalupářů, kteří si užívají klid a krásnou okolní přírodu.

Horní část obce, osada Urlich (Javořina) pod Králickým Sněžníkem, se po odsunu zcela vylidnila. Jen rodina Stanzelových nebyla kvůli práci v lese odsunuta. Avšak po roce 1948 byli vystěhováni na Hanou, kde museli pracovat u místních hospodářů. V náročných klimatických podmínkách původní obyvatelé zde dříve hospodařili na půdě v tzv. sedmiiletém cyklu. Tři roky to byly louky, oseté jetelinou a travným semenem. Poté čtyři roky polnosti, nejprve oseté na podzim žitem, pak lnem, brambory a nakonec přišla oves nebo ječmen. Přivýdělkem místních bylo pašování z Pruska. Lidé zde měli k sobě velmi blízko a po večerech, kdy ještě neexistovala televize, se scházeli při draní peří a sušení lnu.

Rodina Stanzelova se vrátila po dvou letech, tedy v roce 1950, zpět do osady. Jejich dům však již byl vydrancován a nebylo možno v něm bydlet. Dnes jsou jedinými stálými obyvateli horní části obce a hospodaří zde v náročných horských podmínkách.