Starší paní koupí půlku krásného jednopatrového domu v menším městě. Patří jí levá půlka domu, bohužel v půlce pravé žijí dva bratři, asociálové, nezaměstnaní, trávící celý den v hospodě svého otce. Pokud něco dělají, výhradně "na černo", což všichni okolo ví.
Po její zahradě, zatím nepostavila paní plot, běhají dva vlčáci vyjící téměř celý den a přestávající jen, když v noci spí. Podle sousedů ještě majitele psů, mladšího bráchu, nikdo neviděl se psy venku. Lítají také po společných prostorech domu, odér tomu odpovídá.
Když ráno psi sedí před jejími dveřmi, asi cítí jídlo, volá na majitele tak dlouho, aby je zavřel, až vstane a zavře psy do kotce. Jeho přítelkyně stejného ražení jednou spatří botník s mnoha páry obuvi ode dveří a není schopna slova, je na ní vidět, že je asi v šoku, ona na pěkné boty a oblečení nemá. Přednost mají alkoholické nápoje, možná i něco silnějšího.
Sem tam nepřející přítelkyně něco strčí paní do zámku dveří, takže jej musí vyměnit. Občas dokonce vteřinové lepidlo, což ji prozradí přivolaní policisté, kteří ovšem nemohou na "přestupkovém" svědčit. Tam paní informují, že přece policajti nemohou pořád lítat kamsi svědčit, kdo by pracoval?
Takže starší paní trpí a potlačuje vztek na sousedy a chuť se pomstít, spirála naschválů by mohla skončit velmi špatně.
V nepřítomnosti paní nechají sousedi psy volně pobíhat na společném dvoře a ve společných prostorech domu. Dveře do domu nelze zavřít, v rámci trvalých mejdanů v domě a na zahradě byly dveře vyraženy, okna v chodbě jsou namísto skla vyplněny průhlednou hmotou.
Lidé ze sousedního domu paní velebí, jelikož zatrhla mejdany, konečně je klid. Aby psi neutekli, což se často stává, a což lze poznat též podle ještě stále provizorně vyspravené díry v plotě, vrata z ulice do dvora jsou v době nepřítomnosti paní zamčená zevnitř visacím zámkem, takže paní se nemůže dostat domů. Nejprve křičí, po delší době některý z bratrů přikráčí pohoršen a bránu s neuctivými poznámkami otevře, přítelkyně prostě neslyší.
Později paní napadne, že zůstane za bránou a zavolá policii, že jí sousedé, kterým navíc dům nepatří, brání ve vstupu do jejího bytu. Po cca dvou letech sousedy asociály přestane bavit platit na přestupkovém, a konečně postaví plot do dvora, takže psi mohou volně pobíhat po jejich malé zahradě.
Protože paní žije sama, nemá samozřejmě svědky. Policisté se jí sem tam ptají, proč si tu půlku domu koupila. Zapomínají, že jejich práce je chránit majetek občanů.
Paní zmizí kotě, také se od jedné mladé dívky dozví, že její bývalý přítel, pravidelný návštěvník sousedovic hospody, zemřel a neví se jak. Sem tam se také dozví, když policistům sděluje své doměnky, že nemá pravdu, protože ve sklepě jsou prázdné lahve a přepravky určeny na nelegální alkohol. Své sdělení policisté provází úsměvem. Paní si pomyslí něco o policistech, kteří vědí, ale nejednají. Zanedlouho dojde v Česku k aféře s otravami alkoholem...
Dnes už má paní klid. Nepřející přítelkyně zemřela, jeden pes chcípl, majitel začal vodit zbylého vlčáka sem tam na procházky, mejdany ustaly, nikoho nebaví se nechat na návštěvě vyšetřovat policií, že.
Paní je ráda, že lidé zodpovědní za legislativu konečně zjistili, že policisté nesmí svědčit, a chtějí s tím něco dělat. Také by měli vědět, že pokud je postižený na přestupkovém a pokud o to sám nepožádá, je veden jen jako svědek, a tudíž nemá právo nahlížet do papírů a dozvědět se závěry a sankce.
