Narodil se před 100 lety, 16. ledna 1912 v Šumperku a navštěvoval místní německé gymnázium (1922 až 1930), dnešní Obchodní akademie. Byl nadaným básníkem, vydal knižně několik sbírek. Po maturitě odešel do augustiniánského kláštera v rakouském Klosterneuburgu a v roce 1936 zde byl vysvěcen na kněze. Svou první bohoslužbu, tzv. primici, vedl v Šumperku. Možná vás zaujme informace, že v Klosterneuburgu v roce 1924 zemřel pražský židovský spisovatel Franz Kafka.
Roman Karl Scholz
Soukromý historik pan Wanitzek, žijící v Německu, je členem Společnosti česko-německého porozumění Šumperk - Jeseníky. Toto sdružení přispívá k upevňování česko-německých vztahů a pan Wanitzek zde prosadil odhalení pamětní desky významnému šumperskému rodákovi Karlu Scholzovi, bojovníkovi za svobodu a pravdu, na budově Obchodní akademie.
Pan Wanitzek v loňském roce oslavil 80. narozeniny a je stále aktivně činným ve spolupráci se svým rodným Šumperkem, odkud byl po druhé světové válce odsunut jako dítě s celou rodinou. V Šumperku před válkou žilo převážně německé obyvatelstvo s výjimkou České čtvrti, kde se po vzniku Československa (1918) zabydleli čeští státní zaměstnanci.
Pan Wanitzek se zabývá soukromě zkoumáním historie německé komunity žijící do roku 1945 v Šumperku. Také zaznamenal historii místní židovské komunity. Protože zde již není nikdo zastoupen, po roce 1989 inicioval a financoval osazení davidovy šesticípé hvězdy na střechu obřadní budovy židovského hřbitova v Šumperku.
Před odhalením pamětní desky se ve vstupní hale Obchodní akademie konala připomínka života a díla Romana Karla Scholzeho za účasti hostů z Německa a místních sudetských Němců. Badatel pan Exler narozen v roce 1941 v části Šumperka Temenice a později taktéž s rodinou odsunutý do Německa, pohovořil o významném místním rodákovi.
Roman Karl Scholz se narodil v Šumperku 16. ledna 1912 jako nemanželský syn tovární dělnice Josefy Scholzové. Jeho otcem byl místní učitel.
Scholz byl velmi nadaný a psal básně. V letech 1922 až 1930 navštěvoval místní německé Gymnasium Františka Josefa I., dnešní Obchodní akademie. Ve dvaadvaceti letech se stal řeholníkem řádu augustiniánů a přijal jméno Roman. Řádové sliby složil v Klosterneuburgu, na kněze byl vysvěcen v roce 1936. Zpočátku působil jako kaplan v Heilingenstadtu u Vídně. Při mši stál obrácený ke svým farníkům čelem a kázal německy, ne latinsky. Poté působil v Klosterneuburgu jako profesor moderní ideologie a filosofie na gymnasiu.
Už jako řeholník napsal sbírku básní, kterou však klášter odmítl vydat kvůli úvodní citaci z díla ateisty Nietscheho: Tak pravil Zarathustra. Později Scholz knihu vydal za finančního přispění svých přátel.
Zpočátku byl nakažen Hitlerovou národně - socialistickou ideologií, ale 8. norimberský sjezd NSDAP v roce 1936, kterého se zúčastnil, mu otevřel oči.
Po anšlusu Rakouska v březnu 1938 založil se svými přáteli mimo klášter organizaci Österreichische Freiheisbewegung (Rakouské osvobozenecké hnutí). Jejich činnost byla nenásilná, mezi rakouským obyvatelstvem rozšiřovali letáky varující a vysvětlující nebezpečí pro Rakousko. Brzy však přišlo rozčarování, když Scholz poznal, že občané nadšeně Hitlera a jeho ideologii uvítali. Bohužel dodnes se Rakousko nevyrovnalo se svou nacistickou válečnou minulostí.
Scholz byl pro svoji činnost i s dalšími členy organizace zatčen gestapem v červenci 1940. Čtyři roky trpěl v několika káznicích a 10. května 1944 byl ve Vídni popraven stětím sekyrou. Ve vězení poblíž Duisburgu v Německu jej jako jeho sestřenice navštívila Grétl, bývalá česká rodinná hospodyně. Ta jej pak pravidelně navštěvovala a z vězení vynesla postupně rukopis jeho románu Goneril. Ten byl později vydán knižně. Je to jediný román napsaný v němčině ve vězení v období druhé světové války.
Scholz hovořil výborně anglicky, měl také možnost tam těsně před válkou získat azyl. Ve svém téměř autobiografickém románu popisuje svůj pobyt ve Skotsku před válkou. Zachází do detailů a popisuje pocity, přírodu a například anglickou snídani, což mu muselo být vzpruhou v krutých podmínkách nacistického vězení
Jeho tělo po popravě nebylo povoleno pohřbít. Bylo předáno do vídeňského anatomického institutu. Po válce byly ostatky Romana Karla Scholze identifikovány a pohřbeny do klášterní hrobky v Heilingenstadtu.
Pan Wanitzek mi řekl, že chtěl, aby Šumperáci věděli, že se zde nenarodili jen někteří vysoce postavení příslušníci SS, ale i stateční lidé, kteří byli velkými patrioty a mysliteli.
