Rozmarné jaro

Rozmarné jaro v šumperském divadle, tak měl znít původní název mého blogu, jenže, znáte to. Chcete přilákat, zaujmout co nejvíce čtenářů a tak podobně. tudíž jsem název zkrátila. Uvidíme, zdali mi a článku to bude ku prospěchu.

Paní Důrová a Arnoštek v souznění.Jan Valchař

Vančurovo Rozmarné léto, myslím to filmové, natočené Jiřím Menzlem, jsem doposud neměla přes jeho stáří tu čest shlédnou. Nestalo se tak vzhledem k jeho nedostupnosti, ale vzhledem k tomu, že zřejmě v televizi či v kině toto dílo dávali v době, kdy jsem byla příliš mladá a nezralá na jeho pochopení. Tudíž kdesi v mém podvědomí se nevytvořilo spojení Vančura - hodno zhlédnutí. Naopak spíše vazba, neradno se koukat.

Nu, vraťme se zpět k našemu divadlu, které Šumperákům a okolí zajišťuje kulturu na vyšší úrovni. Rozmarné léto se tady opravdu povedlo. Baví a přináší onu lehkost pro tu správnou kulturní relaxaci. Čekala jsem těžký kus, dočkala jsem se odlehčené novely s příjemnou "letní" atmosférou v jarním čase.

Ocenila jsem promluvy v nádherné vyšperkované češtině mistra jazyka. Taky si myslíte, že čeština je krásná? Hraní si s různými významy slov je přece součástí tolik oceňovaného českého humoru. Vančurovy rozvinuté věty s co nejrozvinutějšími různými větnými členy přináší onu lehkost a pohodu do léta na plovárně u řeky Orše.

Vančura je rodákem z Háje ve Slezsku a jistě při psaní novely vzpomněl na své dětství a mládí. Název řeky nám připomene pohraniční řeku Olši.

Hlavní hrdinové, tři přátelé, jsou v Šumperku poněkud mladší, což nijak neubírá na kvalitě jejich herectví. Tři přátelé s dobrými vlastnostmi i nezbytnými chybami se nakonec smíří a opět usedají v rozvitých promluvách na břehu řeky.

Manželský pár Důrových hrají Bohdana Pavlíková a Jiří Bartoň. Jako již v několika kusech předtím jím tohle partnerství sedne, přestože mezi nimi ční několik desítek centimetrů výškový rozdíl Pavlíkové. Paní Důrová je rázná a život milující žena, která zaujme působivým výkonem na tamburínu při Arnoštkově lanové produkci. Orchestrion se tentokrát nekoná a není to vůbec na škodu.

Arnoštkova schovanka Vendula Nováková je jako vždy vytříbená a její ladné taneční i jiné pohyby jsou hodny Labutího jezera. Její pěstoun Arnoštek, zahraný "kučeravým" Matějem Kašíkem opět září a otevírá srdce houfu jeho místních fanynek.

Zajímavým obohacením dramatu jsou postavy ženské a mužské nápovědy. Některé situace je potřeba divákům dovysvětlit. Uplatní se tak zajímavé herectví Jiřího Konečného a zejména Dany Růžičkové.

Tradičně v představení "vypomáhají" místní ochotníci či nadaní obyvatelé města. Zde se uplatnili v rolích návštěvníků plovárny, zejména mladá a lepá děvčata.

Jistě i dnes je kus zvláště pro mladší ročníky poněkud náročný, zejména kvůli "krásné" rozvinuté češtině, která je těžká i pro zanícené čtenáře. Jenže bez toho jazyka by nebylo letní pohody, klidu. Takže Vančura se zřejmě do moderního jazyka přepisovat nebude, to už by nebyl Vančura, který byl přes svou schopnost vytvářet klid a pohodu na jevišti velkým bojovníkem a členem odboje, za což byl k velké škodě pro českou, ale i světovou kulturu, zastřelen v době Heydrychiády v pražských Kobylisích.

Koukla jsem poté i na film a moc se líbil. Byl natočen již v roce 1968, v době československé filmové vlny. Divadelní představení určitě ještě jednou navštívím se školou a je mi líto, že oba hlavní představitele již v příští sezóně v Šumperku nehrají. Přijdou mladí a nadějní a chvíli bude trvat, než se soubor sehraje a vyladí do dnešní podoby a úrovně. Přeji těm, kteří Šumperk opouští i těm, kteří přijdou a stávajícím kolegům, aby se jim dařilo a následně i nám divákům.