Necvičil, přesto před i po válce vedl organizaci Maccabi, nestudoval ješivu, přesto se stal duchovním jednotky složené z československých uprchlíků v Palestině, kterou vedl generál Klapálek, bojovník v Českých legiích na Rusi.
Když 21. prosince 1948 letěl do Izraele s dvěma kolegy na přípravná jednání o první Maccabiádě v nově vzniklém státě, jejich letadlo bylo nad Řeckem, ve kterém v té době probíhaly boje občanské války, sestřeleno, a všichni cestující v něm zahynuli.
Doktor Hanuš (Šmuel) Rebenwurtzel se narodil v roce 1903 ve Strážnici. Jeho otec tam byl obchodníkem a také městským zastupitelem. Hanuš byl advokát a velmi aktivní člověk. Působil v politických funkcích v rámci Sociálně-demokratické strany. Působil také v Sionistické organizaci a byl předsedou židovské tělocvičné organizace Maccabi ve Strážnici.
Kvůli své angažovanosti byl po příchodu nacistů na jaře 1939 zatčen, avšak jeho manželce Ditě (Judit) se jej podařilo za obrovskou sumu vykoupit. Jako člen Sionistické organizace obdržel s manželkou povolení k vystěhování do tehdejšího britské Palestiny. Tam byl záhy požádán tehdy ještě podplukovníkem Klapálkem, aby se stal rabínem u nové vzniklého 11. východního československého praporu v rámci britské armády složeného s československých emigrantů do tehdejší Palestiny.
Hanuš, jelikož neměl rabínské vzdělání, se zdráhal tuto funkci přijmout. Poté co situaci konzultoval s Hugo Bergmannem a Martinem Buberem a poté, co absolvoval několikatýdenní školení u rabína Arje, tuto funkci přijal.
Hanuš vykonával funkci rabína neohroženě a statečně. Aktivně se zúčastnil bojů nejen v Tobruku a u Denkerque, ale s jednotkou se dostal do koncentračních táborů, kde na vlastní oči mohl vidět hrůzy, spáchané zejména na Židech nacisty. Po návratu do Prahy v roce 1945 obdržel Válečný kříž za chrabrost.
Hanušovi se v Haifě v roce 1940 narodil syn Jehoshua a po návratu do Prahy v roce 1947 dcera Daniela.
Hanuš se v poválečné Praze zapojil do pomoci zuboženým navrátilcům z koncentračních táborů. Po válce si také změnil příjmení Rebenwurtzel na česky znějící Rezek, jak to po válce učinilo mnoho Židů. Byl požádán židovskými organizacemi v zahraničí, aby převzal vedení Židovských náboženských obcí v Praze pro Československo. Hanuš pracně obnovil obec a během krátké doby pomohl s vybavením zdecimovaných obcí kultovními potřebami.
Po demobilizaci byl členem a předsedou mnoha židovských organizací - Sionistické organizace, Keren Hajesod, předsedou Kruhu židovských účastníků odboje a předsedou Svazu Maccabi v Československu.
V britské Palestině zatím vznikal nový židovský stát a Československo bylo při jeho zrodu velmi nápomocné hlavně díky ministru zahraničí Janu Masarykovi. Nacisty ukradený majetek, takzvaná Terezínská podstata, byl vyměněn za zbraně poslané Haganě. Hanuš při této transakci samozřejmě nemohl chybět.
Po únoru 1948 se celá rodina připravovala na odchod do nově vzniklého státu Izrael. V té době byl Hanuš pozván se dvěma dalšími kolegy na přípravná jednání o konání první Macabiády (tzv. židovské olympiády) do Izraele. Letadlo se při přeletu nad Řeckem zřítilo, zřejmě bylo sestřeleno některou ze stran občanské války, která tam tehdy probíhala.
V polovině roku 1949 se Hanušova manželka s dětmi odstěhovala do Izraele. Pracovala celý život jako sekretářka a celá léta se sama starala o rodinu. Narodila se jako Dita Wintrová v Olomouci v roce 1914.
Syn Jehoshua žije s rodinou v malém galilejském městě Karmiel v krásném rodinném domě na svahu, který postavil jeho tchán s tchýní pocházející ze Slovenska. V roce 2011 jsem navštívila jeho tchýni Hedu, která se narodila v Bytči. Přivezla jsem tehdy jako dárek také tričko, čepici a odznak dobrovolníka na Maccabiádě ve Vídni, které jsem se zúčastnila. Netušila jsem, co tyto předměty připomenou Jehoshuovi, který mi při odjezdu vyprávěl příběh jeho otce a celé rodiny.
