Původ militantního palestinského arabského nacionalismu

Poté, co se stal v roce 1920 prvním vysokým komisařem britské mandátní Palestiny Sir Herbert Samuel, poctil novým titulem jeruzalémský Velký Muftí v roce 1922 Mohameda Amina al-Hussejního (bylo mu tehdy 27 let), násilného fanatického antisemitu. Do té doby byli Arabové a Židé na jedné lodi v poražené Osmanské říši, která se rozpadla po porážce v první světové válce. Arabové byli tehdy vládnoucí tureckou mocí utlačovaní stejně jako Židé. Al-Hussejní představoval nový druh propagátora militantního palestinského arabského antisemitismu, do té doby neznámý.

Al-Hussejní s bosenským příslušníkem SS

Al-Husejní byl fanatický intrikán, který se svými soudruhy vraždil Židy na potkání. Vraždil také  arabské protivníky, kteří nesouhlasili s jeho radikální politikou. Odmítl jakékoli vyjednávání a tím Arabové v britském mandátu Palestina přišli o šanci vytvořit arabský stát v hranicích dohodnutých spojenci v době vzniku Izraele v roce 1948. Namísto toho jich statisíce uprchly do okolních arabských zemí, kde dodnes žijí v uprchlických táborech bez státní příslušnosti.

Před nástupem al-Hussejního byly v oblasti aktivní arabské frakce podporující kooperativní rozvoj Palestiny, zahrnující Araby i Židy. Al-Hussejní byl členem jednoho z nejbohatších a nejmocnějších soupeřících klanů v této osmanské provincii. Po jmenováním Velkým Muftím jej Samuel jmenoval též prezidentem nově vytvořené Nejvyšší muslimské rady, čímž se stal náboženským a politickým vůdcem Arabů. Dnešní arabské státy byly v té době ještě koloniemi západoevropských mocností.

V první světové válce bojoval al-Hussejní jako dobrovolník na straně Osmanské říše. Ke konci války se přidal na stranu vítězných Britů. V roce 1920 byl zapleten do prvních masových protižidovských pogromů. Byl Brity odsouzen na 15 let nucených prací. Policie mu záměrně umožnila uprchnout do Sýrie, poté byl zázračně omilostněn a vrátil se zpět do Jeruzaléma. Místní Vysoká rada muslimů jej označila za vraha a zločince, přesto se díky Britům vyšvihl na nejvyšší post.

Známý je jeho výrok: "Zapamatujte si, že toto byla a zůstane arabská země. Všichni cizí okupanti a sionisti budou do posledního muže zmasakrovaní. Nechceme žádný pokrok, žádnou prosperitu. Osud této země rozhodne meč".

Roku 1929 al-Hussejní falešně obvinil Židy ze znesvěcování mešit lejny a prasečí krví, dokonce údajnou rituální vraždou při zdech mešity Al-Aksá. Arabské davy volaly: "Izbah Al-Yahud!" (Zabíjejte Židy). Po velkém zabíjení Židů zejména v Jeruzalémě Velký Muftí rozšířil fotografie povražděných Židů a vyhlásil, že jsou to mrtví Arabové povraždění Židy.

Od roku 1936 do 1939 probíhala tzv. Arabská revolta. Když bylo zabíjeno i množství Britů, kteří tehdy dovolili Židům vytvořit Židovskou pomocnou policii na ochranu Židů, al-Hussejní po varování uprchl do Libanonu, později do Sýrie, Iráku, Íránu a nakonec do Itálie. Koncem listopadu 1941 se konečně setkal se svým vzorem a spojencem Adolfem Hitlerem v Berlíně. Al-Hussejní poctil Hitlera titulem "čestný muslim" a muftí byl obdařen titulem "čestný Árijec".

Hitler podporoval muftího od roku 1937, kdy jej v Palestině navštívil Adolf Eichmann a poté pravidelně dostával zbraně a peníze na genocidní protižidovské operace.

Al-Hussejní naverboval pro Hitlera nejméně 30 tisíc vojáků. Arabové byli také mezi posledními věrnými bránícími vůdcův hlavní stan v Berlíně. Dieter Wisliceny (pověřenec Hitlera za války na Slovensku) prohlásil, že muftí byl jedním z nejlepších Eichmannových přátel a neustále ho vyzýval k urychlení vyhlazování, což mělo vliv na program "konečného řešení" nacistů. Také se Arabům chlubil, že v doprovodu Eichmanna inkognito navštívil plynové komory v Osvětimi.

Po kolapsu Německa v roce 1945 po uvěznění Francouzi se mu záhadně podařilo uprchnout do Egypta, kde byl nadšeně přijat a kam ho následovali četní nacističtí pohlaváři a odkud sponzoroval protiizraelskou válku v roce 1948. Byl odsouzen za své zločiny v Jugoslávii i v Norimberském procesu k trestu smrti, což přešel se smíchem.

Al-Husejního vliv na arabskou politiku byl od počátku obrovský a přetrvává i po jeho smrti v roce 1974. Založil Ligu arabských států. Stal se vzorem pro v roce 1933 založenou fundamentalistickou skupinu Mladý Egypt. Její člen Gamal Abdul Násir se v roce 1952 zúčastnil puče a už jako prezident získal do svých služeb např. Otto Skorzenyho (osvobodil uneseného Mussoliniho)  a další bývalé členy SS pro tajné služby Egypta. Další následovník Anvar Sadat byl za války uvězněný Brity jako nacistický špion.

Zakladatel syrské vládnoucí strany Baas po válce vyznával jak její členové zbožňují nacisty a jako první nechali do arabštiny přeložit Mein Kampf.

Po smrti al-Hussejního převzal místo lídra radikálních nacionalistických Arabů jeho synovec Mohammed Abdel-Raoul Arafat As Qudva al-Hussejní, více známý jako Jásir Arafat. Po jeho smrti byl zvolen předsedou OOP (Organizace pro osvobození Palestiny) Manmúd Abbás.