Volá paní z okna na opilého otce fackujícího asi dvanáctiletého syna. Často vidí otce v protější hospodě, často potkává jeho ženu se třemi dětmi. Vždycky ji napadne: "Matka je s nimi pořád," a shodly se s kámoškou, že žádné děti netráví tolik času venku, na čerstvém vzduchu.
Děti jsou tři. Dvě menší holky a nejstarší syn, všichni včetně matky s módně narezlými vlasy. Chodí sportovně, pěkně a čistě oblékané, matka se skoro stále mračí, ale je vidět soudržnost mezi ní a dětmi.
Otec je malý, často ho paní potkává podroušeného. Pracuje jen příležitostně, "na černo" a většinou za alkohol. Asi je žárlivý, není divu, když se doma vyskytuje sporadicky a rodina bydlí z milosti známých v horní části malého rodinného domku s malou zahradou. Peněz je málo, alkohol drahý.
Děti už viděla na kole, na kolečkových bruslích, to se jí líbilo, zkouší něco nového a naučí se, zapadnou. Také je viděla na jakési slavnosti brečet, když jim matka odmítla zaplatit ani ne drahé lezení po lanovém žebříku, neměla na to. Bylo jí to líto.
Seděla u šicího stroje v kuchyni pod oknem a spravovala na míru povlečení ze Sekáče, na západě mají trochu jiné míry polštářů a cích. Z protější knajpy se poměrně často ozývá povyk podnapilých hostů, někdy křik, nadávky, rvačky. Tak už to chodí, vždyť je potřeba zapomenut na každodenní nelehkou realitu, někteří ani jinak žít neumí, s rodiči žili podobně.
Kdosi najednou křičí a ozývá se dětský hlas. To není jen tak, paní se podívá z okna, kde otec nutí syna jít do hospody, ale ten odmítá, vysvětluje otci, že se kohosi bojí. Ten dotyčný přijde k nim a též začne kluka přemlouvat, sestry se přidají a radí, aby šel, když mu koupí kofolu a možná i něco jiného. Kluk se vtlačí mezi zídku a sloup dopravní značky a ne a ne jít do hospody, kde se chce zřejmě otec pochlubit synem, když už nemá nic jiného k chlubení.
Paní šije, stroj drnčí, přesto za chvíli uslyší hlasitější nadávky, když koukne ven, otec syna fackuje, ten pláče. To už je moc, paní křičí na otce z okna a snaží se zabránit fackování hodného kluka, který ji s matkou a sestrami vždy už z dálky zdraví. Otec křičí, ať se paní nestará, začne ji urážet, po chvíli se uklidní a se synem se s pláčem objímají.
Okolojedoucí cyklista však už se stihl otočit a křičí na otce, proč kluka bije. Kluk mezitím vklouzne na zahrádku k sestrám a schová se tam. Chlap seskočí z kola a dá tátovi ránu, paní křičí, snaží se zabránit potyčce, otec je malé a drobné postavy, cyklista vysoký, vysportovaný. Nebylo by to poprvé, kdy otec dostal nakládačku, ale ten se žene k cyklistovi, kope mu do kola. Ještěže z hospody vybíhají mladí chlapi a domlouvají hlavně otci, proč kope do kola. Ještě se oba snaží dostat k sobě a uštědřit si nějakou tu ránu, chlapi je ale drží od sebe.
Proč cyklista jen nezabránil fackování kluka, proč otce začal bít, když už se s chlapcem přece objímali. Proč se kluk musel dívat, jak mu mlátí tátu. Je to dilema, možná ho táta taky bezdůvodně bil nebo je to někdo, kdo neudrží emoce na uzdě.
