Práce a domov a touha po štěstí.

Oddělujme práci a domov, radí lidem psychologové a poradci pro štěstí. Jinak jsme v práci doma a doma v práci, což neprospívá relaxaci a načerpání nových sil s rodinou, přáteli, dětmi, koníčky nebo jen o samotě. V práci se pak nesoustředíme a radost z výsledku našeho konání je umenšena či je umenšen výsledek. Je nám jedinou odměnou za práci naše mzda? Je škoda takto trávit nejméně třetinu života. Je pravdou, že často pohlížíme na toho, kdo na svou práci a její projevy nenadává, jako na exota a podivína. Možná mu také trochu závidíme.

POZOR MANIPULACE!

Mimochodem závist a třeba i žárlivost jsou negativní pocity, které nám dokážou pořádně znepříjemnit život. Lidé mají často pocit, že za jejich problémy a špatnou náladu můžou ti, kteří jsou jak se říká v pohodě, nebo se dokonce dokážou odvázat a s chutí se zasmát nebo pro něco nadchnout. Ponižováním a neuctivým chováním k lidem kolem sebe si člověk načas uleví. Pokud se takto chováme často, okolí si to jistě nenechá líbit a naše nespokojenost se jen prohloubí.

Častým nešvarem je promítání svých nedostatků a problémů do někoho jiného. Pak si lze namlouvat, že chybuje nebo má problém ten druhý a nemusíme nic řešit. Abychom měli klid nebo nemáme-li dostatek odvahy žít vlastní život, chováme se a žijeme tak, jak se chová většina. Přizpůsobíme se společnosti, která je často nemocná a potřebuje právě lidi, kteří si dokáží prosadit vlastní cestu životem. Pokud se někdo snaží žít podle představ druhých, chce se jim zavděčit, ztrácí energii, pocit radosti z dosažení vlastních cílů. Pokud ještě navíc potlačí s tím spojenou nespokojenost, je vlastně jakoby mrtvý.

Pokud v sobě potlačujeme své touhy a přání, narůstá v nás nespokojenost a agresivita, která musí být někam zaměřena, abychom se nezbláznili úzkostí. Omezit úzkost nám pomůže často alkohol, prášky, což jsou jen dočasná řešení. Poté, co přestanou účinkovat, je nám ještě hůře a často zvyšujeme dávky.

Vnitřní napětí je někdy tak silné, že svou zlost z nešťastně žitého života si vybijeme na okolí, někdy zlost obrátíme proti sobě a nemoci se brzy přihlásí.

Pan doktor Hnízdil, který se zabývá celostní medicínou, léčí pacienty jen výjimečně léky. Snaží se , aby sami přišli na to, co v životě potřebují změnit, vyřešit, a tudíž, kde je chyba, která jim přináší psychické a fyzické potíže.

V každé knihovně si můžeme půjčit spoustu knih o psychice a osobním rozvoji, které nás i bez lékaře navedou na novou, lepší cestu, kterou se vydat. Již od dob Freuda a Ericha Froma, mého oblíbeného autora, je jako jedno z nejlepších řešení nabízeno projít psychoterapií, která však vyžaduje odvahu a charakter. Jinak má člověk tendenci používat své psychické poruchy jako výmluvu svého jednání.

Psychoterapie člověka nezmění, jen zvýší jeho sebevědomí, což v dnešním světě znamená mnoho. Za pomoci psychoterapeuta pacient odhalí minulá traumata, která ovlivňují jeho současné jednání. Když tyto nepříjemné zážitky vyplují na povrch a jsou znovu odžity, jakoby se rozplynou. Již během psychoterapie dochází k uvědomování si "co se kolem mě děje". "Slon v porcelánu" se postupně mění v chápajícího člověka. Tento proces pokračuje i po skončení sezení a práce na sobě je vlastně zaměstnáním na celý život. Je to zábavná a radostná činnost, pokud máme odvahu se změnit a hlavně si přiznat pravdu o sobě.

Pro zlepšení psychického stavu je možno bezprostředně začít zaměřovat myšlenky na to pozitivní, co nás obklopuje. Negativní myšlení totiž přitahuje ještě více negativity. Stačí i jen pozorovat nějaké zvířátko a zkusíme od něj odkoukat umění uvolnění a pohody. Příkladem je protahující se kočka nebo květina, otáčející se za sluníčkem..