Petr Válek, velmi vtipný malíř, ilustrátor a performer randálu, čeká na autobus do rodné Loučné nad Desnou. Procházíme se městem a Petr vypráví o raw food a knížce, kterou právě ilustruje pro Albatros.
Jeho morbidní kresby nejlépe ze hřbitova či domova důchodců, kde kdysi trávil civilku, nedávno uplatnil v ilustracích ke knížce příběhů Milana Valenty z Mohelnice o Muřinohovi a Krchomilce, kteréžto bytosti pobývají nejraději na hřbitově a v jeho okolí. Byl to prý jeho sen, malovat hřbitov a jeho obyvatele.
Petr Válek patří mezi spolupracovníky místní knihovny a také muzea. Navázal tvůrčí přátelství s dalším umělcem z Velkých Losin, Günterem Hujbrem. Ten začínal suchou jehlou, pokračoval olejomalbami a nyní se specializuje na Ex Libris. Stal se vítězem výstavy erotických Ex Libris v Pekingu a jeho díla se úspěšně prodávají po celém světě.
S Petrem namíříme do knihkupectví k pultu, kde jsou vystaveny knihy místních umělců povětšinou s místními tématy. Prohlížíme si Muřinohu a Krchomilku a Petr vypráví o své práci na ilustracích k této knize příběhů a vše doprovází náš hlasitý smích. Naštěstí jsme v obchodě sami, kromě prodavačky.
Protože fotím a autora znám, zajímá mě kniha fotografií Ivo Netopila, Krásné Jeseníky. Jako skoro všechny místní publikace ji vydalo nakladatelství Veduta ve Štítech. Bohužel fotky jsou v knize vytištěny na tmavězeleném pozadí, což je dělá tmavšími. Probíráme s Petrem, jak lze vydat vlastní knihu.
Cestou do centra Petr utrhne plod okrasného tisu z větve čouhající přes plot do chodníku. Krásně červené dužinové plody prý jediné z celého stromu nejsou jedovaté, jen semínko uvnitř, to se musí vyplivnout. Ochutnám, a opravdu, dužina je nasládlá jako některá umělá sladidla. Pro jistotu jen olíznu a zbytek plodu vyhodím, u Petra člověk nikdy neví.
Procházíme místem, kde se konají farmářské trhy a mi se udělá trochu špatně, v ústech mám divnou chuť. Petře, fakt ty plody nejsou jedovaté? ptám se. Ne ne, já je normálně jím. Jsem vegan a důsledkem zdravého stravování je také to, že nebývám vůbec nemocná a špatně mi bývá tak maximálně jednou za deset let. Je pravdou, že plod tisu jsem ochutnala poprvé v životě.
Už jsem Petrovi odpustila. Těším se na novou knihu příběhů s jeho ilustracemi, a také na první svoji knihu.
