Bylo nebylo, na jednom úřadě vládla již předlistopadová paní ředitelka. Vládla mírně, pokud se někdo necukal a zapadl do desítky let budovaného systému.
Na Úřadě s ní vládla její parta, která si užívala různých úlev a přilepšení, nejen finančních. Její členové mezi sebou měli úžasné vztahy. Všichni měli rádi alkohol. Kdo neměl, záhy byl vyškolen. Členové party si paní ředitelku hýčkali. Jako pozornost jí nosili věci, které měla ráda, a nejen hmotného rázu. Doprovázeli ji do kavárny, do divadla, na plesy a soutěže v aerobiku i tanci, kteréžto sporty byly její oblíbené. Předem si mezi sebou domluvili, kdo a kam paní ředitelku doprovodí. Pokud někdo zrovna nemohl, pověřil dalšího parťáka, který zaskočil.
Parta spolu často jezdila na dovolené a také využívala různé nabídky kulturních a sportovních událostí podporovaných fondy v práci. Žili si moc dobře a spokojeně.
Na pracovišti pracovali také tzv. meziparťáci, kteří byli podle potřeby a zásluh občas přizváni do akcí party. Většina meziparťáků usilovala o členství v partě, některým se to dokonce splnilo.
Nejhorší, dle pohledu parťáků, to měli neparťáci, kteří upadli téměř do nemilosti. Byl jim přidělován větší díl práce. Předpokládalo se, že budou abstinovat a hlavně makat. Mezi neparťáky se počítali nově příchozí či takoví, kteří sem tam utrousili jakousi znevažující poznámku na adresu parťáků, nedejbože na paní ředitelku.
Neparťáci, i ti, kteří se časem vypracovali na meziparťáky, byli při nástupu do práce umísťováni do kanceláří alespoň s dvěma parťáky, aby byl nad nimi patřičný dohled.
Do Úřadu nastoupila také jedna dáma již ne úplně mladá, ale fešná, aktivní, vzdělaná, a plná elánu. Šéfovi parťáků byla velmi sympatická. Ten ji zahrnul nejprve do skupiny určené k doprovodu ředitelky na dovolenou. Dáma neprotestovala, prý její souhlas s účastí není závazný. Časem dáma pronikla do systému fungování úřadu a zvolila si raději dovolenou s přáteli. To byl první vroubek.
Dáma byla optimistický člověk s mnoha zájmy, které ji nabíjely, takže byla často začátkem týdne jediným zaměstnancem úřadu s podezřele dobrou náladou.
Došlo k určitým změnám a na Úřad měl nastoupit nový ředitel. Mezi parťáky nastala panika. Již několik měsíců předem se dala nervozita krájet. Meziparťáci i neparťáci, kteří se už těšili na změnu, byli vystaveni tvrdému konkurenčnímu boji.
Dáma upřímná a optimistická si našla v Úřadě kamarády s podobným založením. Jakmile parťáci zavětřili, že je nějaká moc spokojená a usmívající se, přehodnotili zařazení jejích kamarádů z meziparťáků na parťáky a pokusili se tak vrazit mezi ně klín. A světe div se, téměř se to podařilo. Kdo by odolal vábení vlivné party.
Dáma měla spoustu zájmů, ze kterých se časem vyklubaly aktivity dobře finančně hodnocené. Rozhodla se proto opustit teplo Úřadu a vrhla se na soukromé podnikání. Kdo ji potká, každý jí závidí, že nemusí chodit do Úřadu a nemá šéfa ani šéfku. Její optimismus zase narostl. Živí se tím, co ji velmi baví, je za to velmi dobře ohodnocena a organizuje si práci podle sebe. A dokud neumřeli žijí tam šťastně až dodnes.
Připomíná vám tento příběh něco nebo někoho? Pokud ano, je to podobnost čistě náhodná.
