Ve Frýdku-Místku se prarodiče recidivisty, který si za smrt a mrzačení lidí už odseděl 6 let, starají o jeho malá dvojčata. Pokud je soud přiřkl jemu, měl by se starat on, že ano.
Mladá, zoufalá a vzorná matka se o dvojčata starat nemůže, jelikož jednou si dala jointa, kterého jí nabídl její protřelý přítel, který ji chtěl zbavit jejich společných dětí. Zinscenoval hádku, nabídl jointa, přivolal hlídku policie a už to jelo.
Soud již trvale přiřkl dvojčata otci, jenže o děti se starají jeho rodiče, kteří skorosnachu zřejmě nesnáší poté, co jejich recidivistu zřejmě chtěla pustit k vodě. Jaký by následoval scénář poté, co by soud vrátil děti matce. Zřejmě by jí otec dětí a jeho rodina znepříjemňovali život neustálým napadáním, soudy, včetně tahanic kolem předávání dětí otci a jejich navádění proti matce.
Ať tak či tak, mladou matku zřejmě čeká peklo na zemi, které zažívají mnozí bývalí manželé a zároveň jejich nevinné děti. Snad soud dovolí matce alespoň se s dětmi vídat, což ovšem nebude při napjatých vztazích s otcem a jeho rodinou vůbec jednoduché.
Paní samosoudkyně, ať už jsou její pohnutky pro odebrání dětí matce jakékoli možná neví, že tady hulí skoro každý. Že už na základních školách naleznete na chodbách odhozené pytlíky po jointech, že nezaměstnaní rodiče dětí si vyplňují každodenní nudu nejen alkoholem. Že děti, které často neposílají do školy, protože když pospávají ráno na lůžku, přece nemohou děti nutit kamsi vyrazit do zimy a nepohody. Tyhle děti nikoho nezajímají, možná je nějaká paní samosoudkyně pošle do pasťáku, protože nemá ani ponětí, jak to v takových rodinách funguje. Tam si děti budou opakovaně podřezávat žíly, aby je pustili domů, ale stejně jim to bude houby platné, protože zákon je zákon, Dagobedmene.
