Naším nemocnicím chybí zaměstnanci, přesto platíme vysoce kvalifikované ukrajinské lékaře s praxí na klinikách jako sestry, a ukrajinské sestry jako sanitářky.
Jak mě napadlo napsat tento článek? Sedím v čekárně u svého obvodního lékaře, když vtom se přišourá dědeček sotva se držící na nohou s hůlkou v ruce. Má jít do nemocnice na kapačky, a tak si přišel pro "papíry" a instrukce. Sestřička na něj mluví hlasitě, starý pán už moc neslyší.
Sestra: Dobrý den, hned vám ty papíry dám.
Stařík: Sestřičko, a jak dlouho tam budu ležet, abych si všechno zařídil?
Sestra: No, musíte jít po té kapačce domů, oni nemají lidi, a tak to řeší takhle.
Stařík se zarazí a s údivem se zeptá: A jak se dostanu domů, dají mi sanitku?
Sestra: To ne, to dojdete, oni vás tam nechají odpočinout, to dojdete. (Stařík podle toho, kde má obvodního lékaře, tipuji, bydlí cca 3 km od nemocnice.)
Chceme po nich, aby si ze svých platů financovali kurzy češtiny, přípravné kurzy na aprobační zkoušky, z nichž jeden týkající se jen české terminologie reklamovaný na stránce Ministerstva zdravotnictví stojí přes 10 tisíc korun. "Kurz je výhradně v češtině a tlumočníka nelze zajistit," upozorňují předem. Všechny kurzy se samozřejmě konají pouze v Praze.
Lékaři ze 3. zemí aby se u nás mohli stát plnohodnotnými a samozřejmě také plnohodnotně placenými lékaři a lékařkami, musí přivézt z Ukrajiny svému budoucímu zaměstnavateli (ale to ještě nemají jistotu, že si je vybere) své dosavadní doklady o vzdělání a praxi úředně přeložené do češtiny. Stojí to spoustu peněz, ve válkou zmítané Ukrajině musíte bydlet v hlavním městě Kyjevě, aby vás zaplacení těchto úkonů nezruinovalo, a to ještě musíte něco jíst, někde bydlet a zabezpečit rodinu, samozřejmě pokud nejste absolventem právě opustivším univerzitu, ovšem bez atestace a praxe. Tu musíte vykonat v naší nemocnici, ovšem zatím neexistuje u nás žádná, která má certifikát umožňující vykonání této praxe uznatelné u aprobačních zkoušek. Podle nové vyhlášky, trochu paradox, že.
U aprobačních zkoušek uspěje asi desetina uchazečů. Pokud lékař neuspěje u této zkoušky do 5 let, musí opustit nemocnici, ve které pracuje a odejít jinam. Pokud je to vysoce kvalifikovaný odborník například na popáleniny - tato centra, která mají také nedostatek lékařů, jsou u nás jenom 3 - musí odtamtud odejít, přestože už si s rodinou koupil v místě byt či jinou nemovitost. Musí odejít, a to v tomto případě jen do Ostravy, Prahy nebo Brna. Protože tento člověk chce samozřejmě žít poblíž své rodiny, jelikož nemá takové přátelské a rodinné zázemí jako Čech, začne pracovat například na plicním oddělení v jiné nemocnici ve městě, aby nemusel opustit místo, kde bydlí. Také není jisté, že i kdyby chtěl dojíždět do jiného města, tamní nemocnice jej přijme. Popáleninová centra zaměstnávají alespoň na částečný úvazek lékaře například dojíždějící zde operovat z Vídně atd.
Ještě jsem zapomněla zmínit, že lékaři, kterým se ještě nepodařilo složit aprobační zkoušku, musí každý rok prostřednictvím svého zaměstnavatele žádat o prodloužení povolení pracovat v určité nemocnici. Například pokud má jeden z úředníků dovolenou či je dlouhodobě nemocný, lékaři tedy musí poslušně vyčkat, až se dotyčný vrátí z dovolené či se brzy uzdraví. Tento proces vyřizování žádosti se může protáhnout i na několik měsíců, a také se může zatím s tát, že dotyčný lékař nemůže bez povolení pracovat, a tak si předem musí vybrat dovolenou či neplacené volno, to si ovšem pak musí z platu sestry zaplatit zdravotní a sociální pojištění atd atd.
A tak se například tito lékaři, myslím tím samozřejmě i lékařky, rozhodnou odejít například do Polska, kde oboustranně zrušili aprobační zkoušky anebo do Rakouska, kde požadují samozřejmě nostrifikaci (uznání vzdělání) a dále spíše zkoušky z německého jazyka. Rakušané a Poláci si zřejmě už dávno uvědomili, že lékaři z Ukrajiny jsou vysoce vzdělaní odborníci, kteří plně nahradí jejich lékaře, kterých je v obou zemích nedostatek. Přestaňme už tyto odborníky šikanovat a vysvětleme Lékařské komoře, že se bez ukrajinských zdravotníků, včetně sester, prostě neobejdeme.
Pane Bože smiluj se nad námi, aby naši odpovědní tento problém vyřešili co nejdříve, jinak nevím nevím, jak to s našim zdravím bude dále.
