Úspěšný podnikatel středního věku se učí angličtinu, která mu jde velmi dobře, a občas si povzdechne, že nemá maturitu. Možná kvůli svému učiteli angličtiny, který má samozřejmě vysokou školu, ale mnohonásobně nižší příjem.
Možná úspěšnému podnikateli schází maturita v podnikání.
Střední odbornou školu navštěvuje Petr, který se učí obráběčem kovů. Je velmi zručný, příjemný kluk, na praxi jej mají všichni rádi a chválí ho.
Ve škole, v teorii, už to Petrovi nejde tak dobře. Z odborných předmětů jakž takž, ale z ostatních tak tak prolejzá a má sem tam problémy s učiteli.
Učitelka: Hanko, ten Petr je šikovný, že.
Kolegyně: Cože, ten je hloupej, nedávno měl vypočítat trojčlenku, a výsledek byl úplně mimo.
Učitelka: Víš, že ho na praxi chválí jak je šikovný, a už chodí do firmy, prý ho chtějí zaměstnat.
Kolegyně: To teda nevím, jak tam může pracovat, když si neumí vypočítat ani materiál.
Učitelka: Možná, že v praxi ho to počítání víc baví, například když počítá něco reálného.
Kolegyně: Ty tomu nerozumíš, když je blbej na matiku, je blbej i na praxi.
A tak dále, a tak podobně.
Ve stejné třídě se učí Jirka. Učení mu moc nejde, jinak je to hodný a slušný kluk, dobrý fotbalista. Paní učitelka angličtiny jej poňouká, aby, když už závodně fotbal hrál, v tom pokračoval. Bude mít pravidelnou fyzickou aktivitu, partu, a jak deklaruje paní učitelka angličtiny: Když se doma pohádáte s manželkou, budete mít ještě něco, kde si spravíte náladu, která určitě ovlivní i vaše manželství.
Jirka se ošívá, možná je v tom nějaký problém. Škoda.
Jirka ve druháku, kdy je angličtinářka převzala, projevil velký talent na angličtinu. Třída se učí celé tři roky z učebnice, která končí minulým časem slovesa be, ačkoli na základce se končí předpřítomným časem. Jedna kolegyně s velkým vlivem ve škole nemá aprobaci, a tak se jí všichni nevlivní musí podřídit.
Angličtinářka nosí do hodin svoje materiály, knihu odmítla používat. Jenže prváci si knihu podle seznamu koupí, a pak si na učitelku stěžují, že nepoužívají učebnici za 500 korun. Jenže za tohle učitelka nemůže, jenže už je tady svár.
Jirka se projeví jako talentovaný angličtinář. Je v hodinách velmi aktivní a angličtina mu jde nejlíp ze třídy, bude to asi jeho zaujetím. Učitelka zjistí, že Jirka je začátečník. Na základce měl němčinu, kterou nemá rád, ale nebylo dostatek angličtinářů, tak se musel podřídit.
Učitelka s ním probírá jeho talent na jazyky a menší na techniku. Kluci, kteří nejsou technicky zdatní, mají v našem středním školství omezený výběr, a tak šel na řemeslo.
Jirka se svěří, že jeho maminka, vysokoškolačka, mu po ukončení školy plánuje zaplatit roční intenzivní kurz angličtiny, což je moc fajn.
Podle průzkumů najdou nejlepší uplatnění v praxi absolventi gymnázií, ať už pokračují ve studiu na vysoké či nikoli. Všeobecné vzdělání je proto velmi důležité, což našim učňům schází. Například v Norsku po základce má ještě nerozhodnutá a nezralá mládež před sebou dva roky všeobecného studia, a teprve pak se specializuje na určitý praktický obor, který studuje intenzivně.
Je potřeba také s žáky, studenty diskutovat o aktuálních tématech i všeobecných věcech. Pokud učitel sám nesleduje dění, nemůže být dobrým a nezaujatým partnerem v diskuzi. Je také nutné neustálé smysluplné vzdělávání učitelů. Každý by měl umět alespoň jeden cizí jazyk, aby výmluva ...ale já neumím anglicky/německy... nevedla k tomu, že ti aktivní musí na škole jediní dělat projekty, protože ostatní jsou vlastně ve výhodě, neumí jazyk, a tak nemusí nic dělat.
Ano, matematika je v životě velmi důležitá. Není ale důležitější pro život učit dnešní mladé, kteří jsou často z rozvedených rodin a nemají patřičné vzory, jak plnohodnotně žít, jak trávit volný čas, který tvoří polovinu našeho života. Pro šťastný život v rodině je dobré vědět, jak řešit spory v manželství, jak vychovávat děti, jak vést rodinný rozpočet. Také umět vařit je pro život dobrá investice, že.
