Největší autobusový terminál na světě

První místo si autobusové nádraží v Tel Avivu (město bylo založeno v roce 1908) udrželo až do roku 2010, kdy je překonalo nádraží Millennium Park Bus Depot v Dillí v Indii. Na Novém autobusovém nádraží právě probíhá výstava s názvem Labyrint - Ram Karmi a plánování nového hlavního autobusového nádraží.

Staré autobusové nádraží v roce 1950. Zrušeno 2009.

Výstava je umístěná do prostoru o 400 metrech čtverečních, který byl vytvořen před dvěma lety ke konání dočasných výstav a věnuje se objevování krásy nejošklivější stavby v Tel Avivu, jak se o nádraží někteří vyjadřují, a také odhaluje všechny, kteří se podílelí na skandálním plánování.

Základní kámen byl poklepán v roce 1967 a tato výstava poprvé představuje nákresy s různými stádii výstavby této nejnenáviděnější stavby ve městě. Nákresy poskytla vdova po hlavním architektu Rivka Karmi-Edry. Její manžel zemřel letos v dubnu.

Celé nádraží se rozkládá na pozemku o rozloze 44 dunamů = 4,4 hektaru (jedná se o starou plošnou jednotku původem z Osmanské říše, v roce 1928 byl určen metrický dunam 1000 metrů čtverečních, který se používá dodnes). Někteří architekti dokonce navrhují demolici nádraží a znovupostavení původních několika zbouraných bloků.

Výstava je součástí řady kulturních událostí spojených s nádražím, které je považováno dokonce za nejhorší stavbu v Izraeli. Podle územního plánu města má být stavba nahrazena multifunkčním komplexem pro podnikání a bydlení. V zemi probíhá neustálý stavební ruch, a to na všech místech.

Toto "město ve městě" má reputaci místa, kde se odehrávají zabíjení, krádeže, znásilnění či sebevražedné bombové útoky. Hlavní architekt prý se zůčastnil otevření nádraží a pak už tam nevkročil. Byl přinucen mnohokrát změnit své nákresy a vzhled stavby jistě také ovlivnily finanční problémy.

Původně mělo jít o dvouposchoďovou stavbu na ploše asi jednoho dunamu/hektaru. Záměr investora Ariho Pilze však nafouknul stavbu do osmi pater a rozlohy 44 dunamů.

Stavět se začalo v roce 1967, ale v roce 1972 (po dokončení skeletu) kvůli nedostatku stavebního materiálu a později kvůli finančním problémům byla stavba zakonzervována na 15 let. Hlavní architekt Karmi byl poté požádán o nutné úpravy "zastaralého bílého slona", zejména s ohledem na větší prostor pro obchodníky.

Zdržení způsobil také krach stavební firmy. Jeden z jejích zakladatelů, Mordechaj Jona poté odkoupil pohledávky (dodnes vlastní 53% nádraží) a stavba mohla pokračovat. V roce 1993 bylo nádraží zprovozněno.

Stavba má 7 nadzemních pater a jedno podzemní pro vojenské autobusy, kam se vstupuje po osobní bezpečnostní kontrole. Kolem každého patra jsou po vnějším plášti budovy vedeny rampy, kam najíždějí jednotlivé autobusy a z budovy nastupují cestující. Uvnitř je množství eskalátorů z patra do patra a vysoké haly se spoustou obchodů a stánků. Nachází se zde také Army shop, kde lze zakoupit mimo jiné vojenskou uniformu izraelské armády a další doplňky a zajímavosti spojené s armádou.

Nedaleko odtud stávalo staré autobusové nádraží z roku 1941 zrušené 2009.

Při vstupu do nádraží z rušné ulice Levinski se každý musí podrobit osobní bezpečnostní prohlídce. Každý autobus před vjezdem do nádraží a jeho cestující prohlédne voják na kontrolním stanovišti.