Viděli jste muzikál nebo americký film Šumař na střeše? Přestože film byl natočen v roce 1971, vřele jej doporučuji nejen těm, kteří se zajímají o židovství a jeho historii. Tento původně muzikál vznikl podle knihy spisovatele Šoloma Alejchema Tovje vdává dcery. Český překlad knihy u nás vyšel v roce 1958 a nedávno jsem si jej zapůjčila v knihovně.
Obraz Marka Chagalla Šumař na střeše
Hudbu k muzikálu napsal John Williams a v roce 1971 byl příběh zfilmován režisérem Jewisonem. Divadlo na Fidlovačce má muzikál na repertoáru od roku 1998. V obnovené verzi hraje Tovjeho, otce pěti dcer, Tomáš Töpfer, který za tuto roli získal cenu Thálie 2006. Městské divadlo Brno má tento muzikál rovněž na repertoáru od roku 2006.
Děj se odehrává na počátku 20. století v ukrajinské vsi Anatevce. Chudý Žid, mlékař Tovje, má se svou manželkou pět dcer, které postupně dospívají a otec je chce provdat za ženichy, které jim vybral, ale dcery jsou jiného názoru.
Život celé rodiny se odehrává na pozadí tragických událostí: pogrom, předrevoluční období, vyhánění Židů. Film získal v roce 1971 tři Oscary, za kameru, zvuk a přenádhernou hudbu.
Fiddler on the roof, neboli Šumař na střeše je název obrazu malíře Marca Shagalla, který se narodil 7. července 1887 v Běloruském Vitebsku a byl nejstarším z devíti dětí židovského obchodníka s rybami.
Přes zákaz zobrazování v židovství se již brzy začal učit malířem. Po roce 1906 odešel studovat do Petrohradu. Chagall měl v Petrohradě těžkosti a byl dokonce i krátce vězněn – jako Žid totiž nemohl pobývat v Petrohradě bez oficiálního povolení. V roce 1909 byl ve Vítebsku představen Belle Rosenfeldové, své budoucí manželce. Jako velice nadějnému studentu mu bylo uděleno stipendium ke studiu ve Francii, kde pobýval v letech 1911 až 1914.
Zde se také seznámil s Guillaume Apollinairem, Ferdinandem Légerem a Robertem Delaunayem. Poté se vrátil do Petrohradu a za rok se oženil s Bellou Rosenfeldovou.
Za války nemusel nastoupit do armády. V roce 1916 se Chagallovým narodila dcera Ida. S koncem války přišla revoluce a pád carského režimu. Chagall byl poté jmenován komisařem umění pro vitebskou oblast a jeho povinností bylo starat se o nově založenou uměleckou školu, museum a divadelní představení, a dokonce organizoval oslavy a pouliční výzdobu k prvnímu výročí revoluce.
Chagall se v roce 1920 se svou rodinou přestěhoval do Moskvy a v roce 1923 odešel do Paříže. Tehdy napsal své vzpomínky v jidiš, knižně vyšly až po jeho smrti ve francouzském překladu jeho manželky Belly.
Byl častým hostem u Delaunaye. V roce 1926 pořádal svou první výstavu a to s velkým úspěchem. Jeho jemné malby se vymykaly všem žánrům.
V roce 1937 Chagall přijal francouzské občanství. V roce 1941 byl však pro svůj ruský původ a židovské vyznání zatčen gestapem a propuštěn až na naléhání amerického konzula. Tehdy se rozhodl odejít z Evropy. S rodinou přistál v USA v den, kdy Němci napadli Sovětský svaz. 2. září 1944 podlehla dlouhodobé nemoci Chagallova milovaná manželka Bella.
Po válce se vrátil do Francie, cestoval a s velkým úspěchem vystavoval. V roce 1946 se seznámil s Virginií Haggardovou, která se stala jeho novou inspirací a také matkou jeho syna. V roce 1952 se Chagall podruhé oženil s Valentinou Brodskou, které láskyplně říkal Vava. V roce 1973 Chagall poprvé po padesáti letech navštívil Sovětský Svaz, kde mu byly vzdány pocty jako jednomu z největších ruských malířů. Chagall byl potěšen a prohlásil: „v mých obrazech není centimetr čtvereční bez nostalgie pro mou rodnou zemi“.
Zážitky z jeho dětství, jeho náboženské přesvědčení a život v Rusku na počátku dvacátého století mu byly po celý život hlubokou inspirací. V
Chagallovo téma milenců ukázalo novou svobodu v práci se štětcem, mistrovské užití barev v zobrazení pravé lásky a radosti, milence vznášející se ze země magickou sílou lásky. Láska k hudbě se v Chagallových dílech objevovala s mytickou osamělostí, tichou meditací a hudbou židovských žalmů. Barva pro něj měla zvláštní roli tónů štětcem – Chagall maloval především smyčcové nástroje, neboť sám uměl již jako malý chlapec hrát na housle a tvary houslí mu byly nejbližší.
Chagall zemřel 28. března 1985 v Saint-Paul-de-Vence ve Francii – osamělý mezi umělci, avšak pevně přesvědčený, že lidstvo bylo součástí jeho umění a že vidělo část toho, co viděl on sám.
http://www.youtube.com/watch?v=aglgcKj4W0Q&feature=related
