To, že velcí filozofové filozofují o všem, co se na světě i mimo něj nalézá, je známo, ale že se malí, asi tak osmiletí filozofové, zaobírají kočičí potravou, může být pro některé velkým překvapením.
"Prosím, dejte trochu masenka taky našim malým kocourkům, uvidíme, co udělají", volá z vedlejší zahrady malý soused, kterého pronásledují dva malí, asi tak tříměsíční kocourci, jeden černý a druhý šedý, jehož kožíšek se podobá tygřímu. Kočka právě opustila svou misku poloprázdnou s masem uvařeným a obraným z kuřecích skeletů s křídly. Taky byly v misce dva kousky syrových kuřecích srdíček, ty samozřejmě zmizely v kočičí tlamičce jako první. Kočka už spokojeně polehává na trávě a olizuje si téměř bílý kožíšek, aby zase byla čisťounká a krásná.
Mezitím je zbytek masíčka s miskou přemístěn k plotu, za kterým se shromáždili malí kocourci s čumáčky čmuchajícími cosi dobrého ve směru výskytu misky. Bleskově se protáhnou pod plotem a pustí se do jídla. Šedý kocourek syčí a odhání mladšího černého, který poslušně čeká vedle, až se jeho starší bráška poměje. Je tak ověřeno, že každá kočka má mít svou vlastní misku. Po chvilce má šedý dost a dostane se na černého. Rychle dojídá, aby snad nepřiběhla majitelka misky a dobrotu mu nesnědla.
Za několik dnů majitelka kočky nestihne odklidit včas misku do bytu a šedý kocourek se bleskově ujme zbytku. Malému filozofovi se to ale nelíbí: "Nedávejte mu to masíčko, on dostává granulky, a ty jsou levné, on by pak chtěl jenom drahé masíčko." Miska je odnesena a začne debata o tom, že kočka poté, co byla jako koťátko nalezena, se vždy od granulek odvracela s nechutí, a tak přišly na řadu konzervy, které zpočátku chutnaly, ale později smrděly nejen majitelce, ale i kočce, a navíc byly dražší a dražší. Poté, co byly zakoupeny jiné, ještě dražší, konzervy bylo zjištěno, že je kočka taktéž nechce a navíc začíná být nějaká malátná a její očička vypadají nemocně.
Tenhle příběh o tom, jak bylo zjištěno, že v konzervě jsou dle na ní napsaných informací jen 4 procenta masa, přitom šelmy, kterou je také kočka, by pokud možno měly být krmeny jen masem, majitelka právě vypráví malému filosofovi. Rozvíjí také teorii, co tedy tvoří těch zbývajících 96% obsahu konzervy, a dle ceny dochází k závěru, že tam mohou být obsaženy jen rozemleté PET lahve. Malý filozof by však nebyl filozofem, kdyby nepřišel s originálním řešením: "Při plnění konzerv je výrobce naplnil takovým množstvím všeho možného, že se mu tam už vlezla jen 4 procenta masa", a je to.
Majitelku kočky tato neočekávaná odpověď tak zaskočila a okouzlila, že se nezmohla na odpověď, a pak ještě celý večer přemýšlela, jak to ten malý filozof asi myslel, a jak k tomu došel. Ona však na to nepřišla, ani nedošla k nějakému výsledku. Bude tedy o tom muset ještě nějaký čas přemýšlet, možná tak dlouho, až se sama stane filozofkou.
