Jak dopadl minulý příběh o důchodkyni. Jenže to se neví. A neví se ani, jak dopadne další příběh, varování pro ochotné servírky, které s příjemným úsměvem a zájmem o hosty v kavárně obsluhují do roztrhání těla a snaží se lidem zpříjemnit někdy nelehký život. Zde je další příběh ze života, který, jak se někdy říká, píše romány. Odkud by také ti neúnavní pisálkové pořád brali inspiraci.
Je sobota dopoledne. Dvě ochotné servírky v kavárně s nejlepší šlehačkou ve městě, dohromady maminky od pěti dětí, s úsměvem obsluhují hosty.
Právě dorazila mladá, hubená holka, pořád někam volá a objednává si něco moc dobrého, hlavně sladkého. Vídeňskou kávu, Madlenku s kopcem lahodné šlehačky, nealko. Zanedlouho dorazí ještě hubenější mladík. Pije taky nealko, celkem útrata skoro za čtyři stovky.
Energická servírka začíná být nervozní. Mladík se válí po stole, neustále odbíhá ven, někam volá, dívka také. Ptají se na adresu kavárny a vysvětlují, že je hledá kamarád, a nemůže najít. Nervozita stoupá, najednou oba zmizí, dívka po návratu z toalety upadne do tranzu a zkolabuje.
Personál volá sanitku. Po příjezdu dívku stabilizují a odváží do nemocnice. Jenže, kdo zaplatí útratu, když mladík tvrdí, že jej dívka pozvala. On sám nemá peníze, ani občanku, kterou po něm chtějí přivolaní policisté. Dívka má tašku, kterou odveze záchranka. Ani dívka nemá občanku, kdoví, jak se jmenuje. Mladík diktuje policistům jakési jméno, které oni ovšem v žádném případě nesmí sdělit poškozené majitelce kavárny.
Tak to v životě chodí, zloděj má všechna práva zaručená nejen ústavou, ale okradený nemá žádná. Musí se zlodějem jednat slušně a spravedlivě, jinak na něj policie udělá Ty, ty, ty! nebo něco horšího.
Mladík jedná slušně, až do chvíle, kdy jej servírka rázně vyzve k zaplacení útraty. To už je na jeho křehkou duši až až, začne být agresivní a sprostý.
Pokud někoho zajímá, jak příběh dopadne, nechť se zeptá na policii.
