Věta: "Našli tých troch chlapcov zavražděných"... se objevila na monitoru počítače včera po příchodu domů, chtělo se mi omdlít. Poté, co přes dva týdny přicházely z Izraele zprávy o hledání unesených kluků z ješivy. Poté, co se Židé v Izraeli a v celém světě modlili a mysleli na mladíky a jejich rodiny a navzájem se povzbuzovali.
Poté, co se Palestinci nechali na začátku Ramadánu fotit při tanci a s laskominami, kterými oslavovali únos jako hrdinský čin.
Když je včera večer našel dobrovolník společně zahrabané v jámě pod kamením a poházenými drny, všichni oněměli. Naděje se rozplynula. Lidé vyšli do ulic a společně truchlí, všichni myslí na rodiny mladých, dobrých, veselých, chytrých a zlobivých kluků.
Začali jsme si posílat články a útržky informací o tom, co se stalo, co se stane. Někdo přidal smutné jidiš písně, někdo citát.
Kdosi pověsil na FB video, kde mladý muž s kipou na hlavě vysvětluje, kdo jsou to vlastně Židé?
Muž: Židovství, no to je náboženství.
Otázka: A ty věříš?
Muž: No, vlastně ne, ale jako každý Žid chodím do synagogy na svátky, někdy o šábesu.
Otázka: A kdo je tedy Žid?
Muž: No, to je národ.
Otázka: Národ? Jaké jsou znaky národa, žije v určité zemi, mluví společným jazykem...
Muž: Jenže Židé žijí rozptýleni po celém světě a většina ani hebrejsky nemluví, hmmm.
Otázka: A kdo je tedy Žid?
Muž: Aha, tak vlastně ten/ta, kdo se narodí židovským rodičům/rodiči.
Otázka: A co konvertité?
Muž: Tos mě teda nachytal, víš, Židé jsou prostě jedna rodina.
