Odposlechnuto v sobotu po dvacáté hodině večerní v kavárně šumperského divadla u stolu s nealkem, vínem a šíleně silnou kávou, které popíjeli Manželka, Manžel, Dcera a Kámoška. Právě skončilo první jednání divadelní hry Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou, kterou napsal autor pod pseudonymem Samuel Königgratz a podle ní natočil režisér Pavel Göbl film Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí v hlavní roli s Jaroslavem Duškem.
René Levinský
Dcera: Já teda vůbec nevím o čem to je. Jak ta Esmeralda používá ty odborné ajznboňácké termíny, to teda je něco.
Kámoška: Mi se právě líbí, že tomu vůbec nerozumím, je to takové střelené. Esmeralda tam prostě machruje, dvojitá agentka svého otce.
Dcera: Ha, ha.
Manželka: No jo, musíme jim dát šanci, než se zase soubor dá dohromady po odchodu ředitele a Bódi. Všimli jste si, že Bóďa seděla na balkoně? Přijela se podívat z Kladna na kolegy.
Manžel: To pivo je studený.
Manželka: Ta káva je strašně hořká.
Kámoška: Ale máš super pěnu, takovou jsem ještě v Šumperku neviděla. Já už si tady kávu vůbec nedávám, dělají strašně silnou a je pak strašně hořká.
Manželka: ..a není tam vůbec mléko. To je divné.
Kolemjdoucí Kámoška Kámošky: Příště si kupte program a tam jsou ty ajznboňácký termíny vysvětlený.
Manželka, Manžel, Dcera, Kámoška: Aha.
Zvoní poprvé...
Kámoška: Musím ještě na záchod.
Zvoní podruhé...
Kámoška: Představte si, na záchodě nikdo nebyl, a záchod už splachuje a voda hned teče.
Zvoní potřetí...
První divadelní hru sezony napsal vlastním jménem René Levinský, používající též pseudonym Šimon Olivětín nebo Helmut Kuhl. Narodil se v roce 1970 a vystudoval teoretickou fyziku na ČVUT v Praze a získal doktorát z teoretické ekonomie na CERGE Karlovy univerzity. Šest let přednášel na Universitě Alberta Ludwiga ve Freiburgu. V současnosti pracuje jako vědecký pracovník v institutu Maxe Plancka v Jeně. Zabývá se teorií kooperativních a evolučních her a experimentální ekonomií. Je členem Game Theory Society a zakládajícím členem divadelního souboru Nejhodnější Medvídci (Hradec Králové), pro který píše své divadelní hry.
Hra, kterou uvedlo šumperské divadlo, získala nominaci na cenu Alfréda Radoka za nejlepší současnou divadelní inscenaci a byla uvedena na mnoha českých scénách. Inscenace se dočkaly velmi kladné odezvy u diváků i odborné kritiky. „I když se nám ale dnes může zdát, že filmaři ne zcela využili možností, které jim šťavnatá předloha skýtala, za pár měsíců a let se může ukázat, že tímto poctivým, byť ne zcela dotaženým počinem udělali českému filmu víc než dobrou službu, protože se přes to všechno dokázali dotknout něčeho křehkého v nás samých.” napsal Jaroslav Sedláček, Cinema
