Jen ve spojení se sousedními demokratickými zeměmi jsme v bezpečí

Spojenectví začíná maličkostmi a pokračuje podporou v zásadních chvílích, například ohrožení demokracie či samotné existence země.

Německo je v současnosti po brexitu najvětším a nejbohatším členem Evropské unie, proto je potřeba činit kroky k vzájemnému přátelství, jaký nedávno učinil ministr Herman, když se Němcům omluvil za odsun.

Němci odsunuti z Československa a jejich potomci mají k naší zemi stále přátelský vztah. Místní německá menšina je součástí vzájemných dobře fungujících vztahů. Víme něco o této menšině, zajímáme se o ni, o její činnost či potřeby?

Vzpomínám si, jak při mé první cestě na „západ“ v srpnu 1989 mi jeden starší Němec s nadšením v očích líčil, že v roce 1992 už bude celá Evropa spojená a budeme moci neomezeně cestovat a navštěvovat se. Já jsem jen smutně odpovídala, že to se týká jen „západu“, že pro nás z „východu“ to neplatí.

Tehdy jsem netušila, že za necelé 3 měsice se otevřou hranice a já sama jako průvodkyně tehdejší největší cestovní kanceláře Čedok vyjedu ještě do konce roku 1989 do Vídně a krátce nato do Benátek, o kterých jsem si ještě nedávno myslela, že je nikdy v životě neuvidím.

Jedním z německých politiků, který se snažil o podporu vzájemných česko-německých vztahů, byl také Hans „Johnny“ Klein, narozený v roce 1931 v Šumperku. V roce 1946 byl s rodinou odsunut do Německa, kde dokončil střední školu. Poté, co se vyučil sazečem a absolvoval stáž v novinách, studoval ekonomii a dějiny na univerzitě v Leicestru. Stal se novinářem a později vstoupil do diplomatických služeb. Byl tiskovým atašé na německém velvyslanectví v Jordánsku, Sýrii, Iráku a v Indonésii. Od roku 1968 pracoval jako tiskový ředitel Olympijských her, které se konaly v roce 1972 v Mnichově.

V roce 1982 se stal zahraničně-politickým mluvčím frakce CDU/CSU. Jako ministr pro hospodářskou spolupráci dosáhl odpuštění dluhu pro nejchudší země světa. V letech 1990 až 1996, kdy zemřel, byl místopředsedou Spolkového sněmu v již sjednocené SRN.

20 let po smrti Hanse Kleina se sešli zástupci sudetských Němců v Kleinově rodném městě, aby spolu s představiteli města Šumperka odhalili pamětní tabuli na bývalém německém gymnáziu, dnes Obchodní akademii, kde studoval.

Dopoledne se konala mše v německém jazyce v šumperském kostele Zvěstování panny Marie, dříve klášterním kostele řádu dominikánů, kterou celebroval monsignore Otte. Poté byla odhalena pamětní deska.

U příležitosti 20 let od smrti tohoto německého politika, který usiloval o obnovení česko-německých přátelských vztahů, byla poprvé udělena Cena Hanse „Johnnyho“ Kleina za přínos k česko-německému porozumění. Ceremoniál se konal rovněž v šmperském Klášterním kostele. Cenu uděluje německá nadace Stiftung Verbundenheit mit dem Deutschen im Ausland, Sudetoněmecká nadace a spolek Verein für Deutsche Kulturbetiehungen im Ausland ve spolupráci se Shromážděním německých spolků v ČR a Ústavem pro zahraniční vztahy.

Hlavní cenu dotovanou ve výši 5000 euro obdržel novinář na volné noze Steffen Neuman za reportáž s názvem „Kterým směrem asi cváláte.“ Druhou cenou a 2500 euro byl vyznamenán vědec Andreas Wiedemann za vědecký příspěvek „Němci jako oběť?“ a jako další obdržel cenu s příspěvkem 1500 euro Tomáš Lindner z českého týdeníku Respekt za rozhovor „Skrýš v hlavě.“

Oceněné vybrala odborná porota z mnoha zaslaných návrhů. Vyznamenání mohou obdržet novináři a vědci, kteří prohlubují vzájemné poznání mezi Čechy a Němci, podporují vzájemné porozumění v Evropě, a přitom oceňují přemosťující funkci německé menšiny žijící v České republice.

Předsedou poroty Ceny Hanse „Johnnyho“ Kleina je předseda nadační rady Stiftung Verbundenheit mit dem Deutschen im Ausland Hartmut Koschyk a mistopředsedou je Kleinův syn Alexander.

Fotoalbum z celé akce zde:

https://www.facebook.com/pg/lenka.hoffmannova.pr/photos/?tab=album&album_id=584743188384619